Ukradená Bára- otec píše soudu

8. 12. 2015 10:50:08
Vyjádření k žádosti prarodičů o pěstounskou péči mé dcery Barbary Hulíkové. K žádosti o pěstounskou péči Barbary není samozřejmě toho nejmenšího důvodu,

tak jako nebylo důvodu po únosu nevydat výkon rozhodnutí o navrácení dítěte otci do jeho péče, jak soud několikrát určil. Potom by přirozeně ani nebylo důvodu posílat dítě do dětského domova, kde nyní je. To měl soud vědět už v lednu po únosu Barbary matkou, o které mu bylo dobře známo, že je duševně nemocná. Otec se o dítě příkladně staral, to bylo písemně potvrzeno rakouským soc. úřadem už půl roku před únosem Barbary, což soud ani opatrovník nikdy nevzali na vědomí, protože pro ně bylo nejdůležitější, co říkalo zmanipulované dítě.

Naproti tomu matka, která se třikrát pokusila o sebevraždu, na Vánoce 2013 byla nezvěstná a v obdobích, kdy dcera byla u ní, nebyla schopna ji vůbec řádně vychovávat, a proto se nacházela většinou v péči babičky. Ta ale jen bezmocně přihlížela tomu, v jakých podmínkách matka nechávala dceru žít, tak jako i alkoholismu její matky. K tomu přistupovala často agresivita, která se vystupňovala až k vyhrožování, že matka Barunky svou matku, tedy babičku Barunky, zabije.

Ačkoliv soud dobře věděl o nemoci matky, byl to už hlavní důvod pro předběžné rozhodnutí ze dne 4. ledna 2013 svěřit dítě se souhlasem babičky do péče otce, tak i přes následná rozhodnutí všech dalších dvou soudních instancí ve prospěch otce, je dítě na doporučení a iniciativu opatrovníka ponecháno v rukou matky. Opatrovník dokonce podporuje matku i v tom, aby dítě nechodilo ani do školy, a to do doby, než soudní psychiatr znovu nemoc matky potvrzuje s velmi negativní prognózou a v budoucnu možném ohrožení dítěte na životě. Ani teď vsak soud nevrací dítě otci a posílá ho raději spěšně v nočních hodinách do dětského domova ve Dvoře Králové.

Barbara, zklamaná dnes matkou, o které ví, že ji podvedla (matka ji už v dětském domově vůbec nenavštěvuje a nikdo neví, kde se zdržuje) a částečně zklamaná i babičkou, která ve své úporné snaze Barbaru získat (Barbara už také ví, že ji babička chce hlavně kvůli penězům, které by potom na ni dostávala) jí znovu lže, když jí říká, že Silva (přítelkyně otce) za ní bude do Hronova jezdit, aniž by s ní o tom kdy mluvila a dobře ví, že Silva není tak hloupá, aby se zase od ní nechala na dvoře i s dětmi při nějaké příležitosti zamknout, což hronovská policie už půl roku řeší, ale ještě nevyřešila.

Přítelkyně otce Barbary, paní Silva Crlíková, má dnes největší důvěru Báry, protože ta jí nikdy nelhala a nikdy nic neslibovala, když neměla záruku to splnit. O tom se ale soud ani opatrovník nikdy nic nedoví, budou-li nadále postupovat jako dosud, a to ze dvou důvodů.

Silva si s Bárou dnes každý den bez asistence telefonuje a ví o všem, co ví Bára, i to, co si Bára myslí a proč se nechce k otci vrátit.

K tomu, aby se otec mohl dnes svobodně k žádosti prarodičů o svěření Barbary do jejich péče vyjádřit, by otec potřeboval od soudu radu, jak to má udělat? Kdyby měl otec teď napsat, co se svou přítelkyní vědí, tak Báru před babičkou „shodí“. Vyjádření otce musí jít přeci do spisu a k němu má babička přes opatrovníka přeci přístup, ne? Bára sice ví už dobře, že se stala pro babičku figurkou ve hře, ztratit ji ale úplně ještě nechce. Může se tomu někdo divit? Otec Barbary si teprve v šedesáti letech uvědomil, že se ho jeho bratr, kterého nechtěl také ztratit, nikdy nezeptal, jak se má, což se cizí lidé ptají na potkání jeden druhého!

Paní Jetelinové z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně „vrtá“ hlavou, co ten otec Barbaře musel udělat, když Báře hrozí dětský domov nebo pěstouni a ona pořád říká, že k otci nechce, což by bylo pro ni možné řešení.

Otec teď žádá soud o možnost odbočit a uvést příklad, jak je pro něj často charakteristické. Ostatně soud chce otce beztak poslat k psychologovi, aby se o něm něco dozvěděl.

Otec žil od svých dvaceti let v Německu, kam přišel tedy v raném dospělém věku, sice z antikomunistické rodiny, ale přeci jen jako Čech znající dobře nedávnou historii svého národa. Přišel tam s naivní představou, že Němci byli od Hitlera osvobozeni jako my. S překvapením a částečným úděsem tam zjistil, že většina Němců tehdy a velká menšina ještě dnes nemá jasno v tom, jestli prohráli válku nebo byli osvobozeni?

Němcům padala velká města na padrť rozbitá na hlavu, ale oni vystavovali světu na obdiv cedule s nápisem „Naše zdi pukají, ale naše srdce nikdy!“ Drtivá většina Němců ostře odsuzovala atentát na masového vraha (a jak dnes víme maniodepresivně nemocného) šílence Hitlera v roce 1944. Další šílenec Stalin připravil miliony lidí o život, ale lidé v žalu nad jeho smrtí po sobě šlapali a někteří brečí ještě dnes. Třetím šílencem, který připravil miliony lidí o život, byl „velký Mao“, kterého má Čína ještě dnes zobrazeného na bankovkách. Co měli společného tito tři největší hrůzovládci lidstva? Odpověď zní – miliony zmanipulovaných dospělých lidí. Naivní lidé, kteří nedokážou myslet, věří, že se to nemůže opakovat. Těm není pomoci. Pro ně neznamená zkratka IS nic jiného, než něco jako Indiáni z kmene Siouxů.

A těm, kteří si neumí dát dohromady něco z nedávné historie s dneškem, o čemž byl minulý odstavec, nemají naději uvěřit manipulaci desetiletého dítěte matkou a babičkou, ke kterým má dítě biologickou vazbu. K těmto lidem patří bezesporu i paní Jetelinová z Úřadu v Brně. Člověk se jenom nechápavě ptá, co dělají lidé jako ona na tak citlivém místě, kde se rozhoduje o celé budoucnosti dětí. Úřady mají však jinou logiku, která praví, že předpis je více než vlastní myšlení. Je to něco podobného jako byla vojna. Jenže moderní armáda už má dnes se Švejkem málo co společného. Úřady v Česku, jak se zdá, ještě tak daleko nejsou.

Mně teď nezbývá, než na tomto místě poukázat na prarodiče žádající o svěření mojí dcery do své péče, tedy osoby, které ji nejdříve ve své péči měli, potom otce požádali, aby si ji odvezl a následně zmanipulováni matkou, která hledala přístřeší, jí v únosu dcery pomáhají, slibujíce si od toho vylepšení svých důchodů.

Toto všechno ví dnes i Barbara. Dokonce i to, že babička neměla pro ni peníze na boty a musel jí je koupit strýc, pro jehož manželku je Barbara prý problém. Otec o tom, že Bára nemá boty, nevěděl. Dětský domov ho zapomněl informovat.

Otec se na tomto místě soudu ptá, jestli ví, kde je skutečný problém? Silva, přítelkyně otce, říká, že Barbara nebude otevřeně mluvit v přítomnosti nikoho, ke komu nebude mít důvěru. Dnes už to není ani její otec. Tomu bylo ale po celý jeden rok bráněno se svojí unesenou dcerou mluvit, protože byl v podezření, že jí ubližoval.

Zajímavé ale je, že její důvěru si nedokázali získat ani ti, kteří k ní po celou dobu přístup měli. Není to dnes ani její matka, ani babička, ani slaboch dědeček, ani opatrovník, který prý jedná a dbá nejvíce na zájem nezletilé, ani nikdo v dětském domově, ani žádná psycholožka nebo psycholog a soud, ten samozřejmě už vůbec ne, protože z toho má strach, co s ní udělá. Je se čemu divit?

Bára řekla Silvě, že její jediná obrana je se rozbrečet. Potom jí všichni dají prý pokoj! Ano, potom jsou totiž všichni bezradní, hlavně soudci a psychologové.

Takže ani pan Kaloč, soudem stanovený psycholog nám bohužel moc nepomůže a Bára je předem odsouzena být do plnoletosti v dětském domově.

Jakou vinu měl potom otec, se už nikdo nedoví a nikoho to také nebude zajímat.

Báře zůstane špatné svědomí a otci vůbec nic.

Se špatným svědomím jí jednou nepomůže ani on. On tady totiž potom, už nemusí být.

Autor: Jan Hulik | úterý 8.12.2015 10:50 | karma článku: 8.03 | přečteno: 674x

Další články blogera

Jan Hulik

,,děti neberem"

,,Pane doktore moc Vás prosím, jestli by jste se mohl podívat mým dětem na zoubky,, řekla mi paní z Kaplice do telefonu. Šel jsem kolem sestřičky Elišky, když řešila problém maminky dvou a tříletého dítěte,

4.12.2023 v 9:00 | Karma článku: 20.81 | Přečteno: 876 | Diskuse

Jan Hulik

ČT-24 pátek, 06.10. Devadesátka ve 20:07 ,,O zubech a Červené Karkulce.“

Všichni známe tu pohádku. Nejsou zubaři. Nejsou už dlouho a nikdo neví proč. Je to jako s těmi černými dírami v naší galaxii nebo pánem Bohem na nebi, který je nebo není, podle toho, kdo na co věří.

9.10.2023 v 19:40 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 604 | Diskuse

Jan Hulik

Jindřišky punčochy

Punčochy nejsou výlučně ženská část odívání jako podprsenka, ale beze sporu jsou sexy, i když běžně k vidění jsou jen částečně. Zajímavé je, že punčochy přivedli do módy muži.

12.1.2023 v 12:42 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 447 | Diskuse

Jan Hulik

Potkali se u Kolína

Stalo se tak 12.12.2022 v týdeníku Respekt. Samotní tvůrci obálky jmenovaného časopisu si jistě neuvědomili, jaký se jim povedl v den vydání mnohovýznamový legrační a zároveň ironický obrázek

9.1.2023 v 14:26 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 398 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 214 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 362 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 100 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 567 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 511

Autor se narodil dva roky po válce (té druhé) v Kolíně v rodině podnikatele, který se neskrýval se svým antikomunismem a odporem k idiotskému socialismu.Na rozdíl od většiny svých vrstevníků byl přes rádio Svobodná Evropa, které jeho otec každý den poslouchal, od útlého mládí pravdivě informován o událostech ve světě.Svého mimořádně jazykově nadaného otce si moc neužil, protože ten byl od jeho 8 let 10 let komunisty žalářován. Zcela logicky po okupaci v roce 68 autor emigroval do Německa kde vystudoval obor zubního lékařství a prožil většinu života. V Mnichově se setkává na přípravě ke studiu s Karlem Krylem, kterého několikrát navštěvuje při vysílání v rádiu a vzpomíná při tom na svého otce.Autor se charakterizuje obdivem k lidem, kteří dokázali jít vizionářsky proti proudu. Například takovým, jako je dnešní německá kancléřka Angela Merkelová.

Můj email je dr.hulik@gmail.com

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...