Ukradená Bára - otec píše psycholožce

Vážená paní Ph.Dr.Voleská, dne 18.prosince 2015 jste nikým nevyzvána napsala a poslala paní soudkyni k soudu dopis ve kterém nepíšete o mě pravdu,tedy mne pomlouváte a tuto pomluvu rozšiřujete na místech,

která mají klíčový význam pro navracení mé dcery do mé vychovné péče.

Svým dopisem a jednáním s ním spojeným jste jen potvrdila, že asi nejste dobrá psycholožka jak jsem Vám řekl do telefonu, což jste nedokázala profesně překonat a neprofesně jste se urazila.

Potom Vás nenapadlo pro psycholožku nic horšího, než z nepřekonaného zpochybnění Vaší odbornosti a důležitosti označit mne za člověka s agresivním komunikačním stylem, čímž jste se připojila k hrubým pomluvám duševně nemocné matky Barbary a její prarodičky,což mělo neblahé následky pro moji dceru, které trvají dodnes.

Agresivita, jak ji definuje Abraham H. Maslov, kterého by jste mohla znát jako zakladatele humanistické psychologie je převážně reakce než povahový  rys či vrozený pud člověka. Je to reakce z frustrace nad nevyplněním základních potřeb, jako je např. seberealizace nebo také bezmoc nad bezprávím.

Václav Havel jednou málem rozbil dveře hospody, která mu byla před nosem nějakým papalášem zavřena, ačkoliv k tomu nebyl žádný důvod. Jednoduše mu bouchly saze u nicotnosti,  jak se lidově říká, z komunistické arogance a bezpráví. Nutno dodat, že byl potom hospodským a jeho kumpány zmlácen.

Maslov na jiném místě říká, že zdravý člověk, který se naučil znát sám sebe a ostatní se nechová násilnicky, agresivně nebo destruktivně, ale je vždy schopen a připraven k sebeobraně.

Vážená paní PhDr. Voleská, ujištuji Vás, že oproti oběma únoskyním mé dcery se mám za zdravého človeka o kterém Maslov píše. Nejsem proto agresívní, ale vždy připraven k sebeobraně své, svých dětí a všech bezbraných. V žádném případě bych nedokázal v těžké a komplikované situaci někoho poškodit, jako jste to dokázala Vy. Takže kdo z nás se zachoval agresívně nechť posoudí adresáti našich dopisů.

Bohužel nejde paní doktorko jen o to neoprávněné nařčení z agresivity. Měla jste jako nikdo jiný jedinečnou příležitost trestuhodné chování matky a prarodičky odhalit. Ačkoli jsem nesouhlasil, aby jste s mojí dcerou dělala pohovory a písemně nesouhlas potvrdil dokud s Vámi nebudu moci osobně mluvit, tak jste tento nesouhlas ignorovala a já dodnes nevím, kdo Vám to dovolil. Soudní rozhodnutí žádné neexistuje, protože soud nerozhoduje ani o návštěvách. Rozhoduje o nich ústav, ale jak jsem po čase zjistil, dělá si každý co chce, viz Váš dopis soudu.Většinou se odůvodňuje až po stížnostech a to podle přísloví, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Dcera nechodila pět měsíců do školy, učila ji se souhlasem opatrovníka ,Úřadu Judr. Kapitána, duševně nemocná matka, hudební výchovu obstarával dědeček s rozklíženými houslemi, které byly dvacet let na půdě a tělocvik se konal v jednopokojovém bytě za vedení bývalé sokolky babičky. Nakonec přišel přeci jen nesouhlas školského úřadu, ale to už byly prázdniny přededveřmi. Dnes to její matka vypráví po prvním pivu spolustolovníkům, jak zabránila otci odvést si dítě ze školy a hospoda se baví. Také tím, jak mi před soudem ukradla auto, což prý pobavilo i opatrovníka Judr. Kapitána.

Jako daňovými poplatníky placená psycholožka ústavu mělo být Vaším prvořadým zájmem s rodiči pohovořit a udělat si obrázek a z něj úsudek o příčinách pobytu dítěte v zařízení pro okamžitou pomoc,jak se Dětské centrum ve Dvoře Královém jmenuje. Jak název napovídá jedná se o centrum ohrožených dětí a Vaším úkolem bylo příčinu ohrožení zjistit, když už Vám to nenapsal soud, který dítě do zařízení poslal.

Jestli jste také toho názoru jako převládající část veřejnosti, že v centru jsou jen děti z rodin alkoholiků, kteří trápí své děti hlady, nebo rodiče užívající pervitin, tak si Vás dovoluji upozornit na to,že v České republice se mohou do zařízení pro ohrožené děti vyžadující okamžitou pomoc dostat  i unesené děti z ciziny rodiči, kteří je neměli mít soudně v péči. Není jistě teď těžké pro Vás uhádnot, že to je i případ mé dcery Barbary.

V České republice se nepovažuje totiž únos rodičem za trestný čin a tak jsou veškeré soudy o přidělení dětí jednomu z rodičů po rozvodu se všemi posudky a trápením plačících dětí u soudu pro kočku. Rodiči který prohrál potom stačí dítě unést a slíbit mu za to, že bude říkat, že chce být u něj podle věku třeba šlapací  autíčko, motorku nebo hada do terária kterého nikdo nemá. Pro děvčata od 9 do 13 let doporučuji koupit koně. K tomu, proč se tak neděje jsou dva důvody. Děti se přidělují v drtivé většině matkám a otcové to hned vzdávají, protože jsou zvyklí od narození dítěte býti stranou a málo která maminka považuje otce po porodu za  sobě rovného.Začne divadlo na nosiče prádelních košů a zlaté maminky se třemi svatozářemi. To trvá do doby, než si kluci všimnou, že máma neví přesně, kde má auto motor a holky začnou čichat pánské feromony. Druhým důvodem je, že se o snadnosti zvrátit soudni rozhodnuti po rozvodu neví, a v zemi pohodářů se nic neřeší. On take není nikdo, kdo by o tom diskutoval, protože to se česká televize ještě nenaučila, jinak už ale okopírovala každou blbost.

Asi jsem ted odbočil paní doktorko,ale psycholožek se únoskyně také bát nemusí. V tom mi jistě dáte za pravdu. Bára k Vám chodí už nějakou dobu a Vy posloucháte stále to samé a na nic se jí neptáte. Spíše si myslím, že si jenom kreslíte, protože to je v české dětské psychologii standart.Já jsem dnes rád ,že kreslit neumím.Nejraději kreslím dinosaury.U nich je jedno, jak to dopadne. Ti nejdivnější jsou takový, které ještě nenašli. Nejvíce se bojím v Čechách prasátek se zakroucenými ocásky. Jak ale bez nich poznat u malíře jako jsem já prasátko?

Výsledkem Vaší ,, práce ,, s mojí dcerou paní doktorko je konstatování nulové možnosti, že by se moje dcera dala s otcem sblížit.Vlastně jste jako Judr. Kapitán hodila otce Báry do odpadkového koše.

Tomu  Kapitánovi se už nedivím, protože on má tu svoji maminku se třemi   svatozářemi nedaleko v Mikulově.

Vám se ještě divím. Judr. Kapitán nemá totiž z dětské psychologie nebo z psychologie vůbec ani jeden semestr.Vy máte alespoň ten diplom. Přesto Vám atestuji i kdyby měl být červený nulovou možnost zjistit příčinu, proč Barunka říká to co říká. Vaše schopnost mluvit s dětmi je totiž také naprosto nulová. Na rozdíl od Vás Vám řeknu proč.

Naposled jste s Barunkou hovořila několik málo hodin po devadesátiminutovém tel. hovoru se mnou a mojí přítelkyní, ke které má Barunka velmi blízko.Dostalo se Vám velkého množství informací,které jste označila za naprosto Vám neznámé a velmi cenné.Dostala jste také odkaz na mé blogy týkajíci se únosu Báry nazvané ,, Ukradená Bára,, které jste při druhém tel. hovoru se mnou zrovna četla.Tam jste si také přečetla můj vánoční dopis Barunce nazvaný ,, Dopis Báře a Ježíškovi ,, který se mnoha lidem líbil.Oproti dřívějším Vaším pohovorům s Barunkou jste mněla  najednou spoustu nových informací o kterých Barunka nemohla vědět,že je máte a mohla Vám bez nich říkat co chtěla.Jako psycholožka jste ji tedy mohla nachytat  takříkajíce na švestkách, totiž že Vám naučeně stále lže za účelem toho co jí slíbily.

 Nejvíce Vám mohlo nahrát to, že Barunka si vzala barevný dopis Ježískovi s obrázky sebou, asi proto, že chtěla, aby jste jí poradila.Právě to byl také účel toho dopisu. Zcela neutrální dopis ku příležitosti vánoc měl být příležitostí k povídání o Ježíškovi na rozhraní věření nebo nevěření na něj a kdo nosí nebo kupuje dárky atd., čímž se nedalo vyhnout tomu, mluvit o všech v rodině.Byla to tedy jedinečná příležitost k tomu, aby neplakala a začala si normálně povídat. Pro Vás paní doktorko to byla příležitost dostat se, ne o krok, ale o celou míli nebo i dvě s Bárou dál. Když nic jiného mohla jste dostat znamení, že na konzistentním tvrzení Báry, jak rád říká Judr. Kapitán není něco v pořádku.

Místo toho, aby jste projevila hranou zvědavost,obsah dopisu jste znala už z mého blogu, a přečíst něco nahlas či společně s dítětem a podivit se nad tím, že přeci zlí tatínkové takové dopisy nepíší a z legrace se zeptat, jestli nemá ty tatínky dva, tak jste tomu dítěti položila úplně nemožnou otázku, co při čtení dopisu pociťovala, čímž jste Vážená paní doktoko psychologie ve vší úctě všechno zavařila.

Někomu zdělit své pocity není nic jednoduchého i pro dospělého.Mimo jiné se jedná také o otázku velice intimního charakeru, protože se poměrně neomaleně ptá na myšlenky do kterých vlastně nikomu nic není ani u dítěte  a je jedno kolik je dítěti let. I dítě v peřince je už osobnost a máte-li takových pět vedle sebe tak nemůžete s každým ani už pár dní po narození  jednat stejně, to Vám řekne každá dětská sestra dnes už na celém světě, mimo Severní Koreu.

Chci Vám tím říci, že jste se Barunky ptala způsobem vyšetřovatele, protože jen ten má právo ptát se obviněného na to, co si myslí.Váš postup mně naprosto šokoval a proto se nemůžete divit tomu, že jsem Vám řekl, že asi nebudete tak dobrá psycholožka za jakou jsem Vás měl po prvnim tel. hovoru i já.

V dopise Báře a Ježíškovi je mnoho příležitostí jak dítěti rozvázat jazyk a vlídně s ním pohovořit.Jako psycholožka by jste měla vědět, že rozvázat člověku jazyk a pomoci mu vyslovit dosud nevyslovené je hlavním úkolem psychologie. U jednoduchých lidí to jde relativně snadno,u lidí mazaných chytrostí  to tak snadné není, nebo to nejde někdy vůbec. U lidí kteří jsou v dětském domově delší dobu to jde čím dál tím hůře, to snad víte. Proto by jste se měla snažit, aby se mohli vrátit domů, mají-li ke komu. Vy děláte ale svými ukvapenými závěry a z nich plynoucími dopisy pravý opak.

 Děti nejsou do určitého věku ani záludné ani mazaně chytré.Barunka má plno dětských zájmů a já teď silně pochybuji, jestli Vy vůbec o ní něco víte.Mohla jste se jí kupříkladu zeptat na to, je-li pravda, že Silva, přítelkyně otce leze s klukama po stromech nebo s nimi jezdí na laně.

Není pravda, že mám všechny psycholožky v České republice za nezpůsobilé dělat to, co vystudovali.Pravda však je, že jsem poznal jinou dobu než Vy, paní doktorko, kdy byla po čtyřicet let v České republice psychologie prohlášená za pavědu a nedala se prakticky studovat pro ty, kdo neumněli velmi dobře anglicky nebo německy. České učebnice neexistovaly a ani dnes není zdaleka vše v čestině bohužel přístupné.

 Uvědomit si sám sebe jako předpoklad duševního zdraví jak píše Maslov je přeci v přímém rozporu s komunistickou ideologií nebo každou jinou diktaturou. Uvědomit si sám sebe znamená nenechat se nikým bulíkovat.Něco vystudovat nebo něco se vyučit ještě neznamená něco umět. To vědí zubaři a lidi kteří k nim chodí velmi dobře.

 Dobrý psycholog musí být především dobrý pozorovatel. To Vy, paní doktorko podle toho co jste zatím u Báry vypozorovala nejste i když jste k tomu měla příležitost, čas i podmínky.

 Proto Vás žádám, aby jste s okamžitou platností ukončila zcela neplodné schůzky s mojí dcerou  a přestala podávat  nepravdivá a odborná pochybná  hlášení  na místa, odkud se na Vás nikdo neobrátil.

S pozdravem Dr. Hulík