Ukradená Bára je zpátky v Rakousku - Syndrom PAS -

PAS je zkratkou třech anglických slov –parental alienation syndrome – v překladu tedy Syndrom odcizeného rodiče. Jedná se o poruchu u dítěte,která se projevuje tím,že dítě soustavně a neodůvodněně zlehčuje a uráží jednoho z rodičů.

Není to žádná vrozená porucha,ale přesto se má jednat o patologický jev,který je něčím nebo někým vyvolán.První kdo tento ,,patologický,, jev popsal, byl americký dětský psychiatr Richard Allan Gardner 1931 – 2003. Jeho prací se zabýval u nás Phdr. Eduard Bakalář Csc., který PAS překládá jako Syndrom zavrženého rodiče, většinou otce.

Ono je totiž velkým rozdílem mluvit o odcizení, nebo přímo o zavržení rodiče,které je oproti odcizení spojeno s vypěstovanou nenávistí v dítěti. Podle mého názoru k odcizení jednoho z rodičů může dojít i v manželství,bez rozvodu rodičů. K zavržení jednoho z rodičů dochází však vždy jen po jejich rozvodu, i když samozřejmě né zákonitě.Proto doktor Bakalář překládá alienation sice nepřesněji,ale o to výstižněji a mluví také bez zábran o patologickém jevu, ačkoliv z lékařského hlediska se o žádnou nemoc nejedná.

Sexuélní zneužití dítěte také není způsobeno nemocí,ale jedná se o zvrhlost a trestný čin,který dítě poznamenává na celý život.Sexuélní orientace na děti je tedy trestný čin,protože to děti silně poškozuje.Sexualní orientace mezi dospělými ke stejnému pohlaví žádným trestným činem není,protože není nikdo poškozován,tedy není nikomu působena jakákoliv újma.

Kam zařadit ale zavržení jednoho z rodičů způsobené druhým rodičem,když se nejedná o ublížení dítěti z hlediska medicíny a rodič – viník se nedá označit za psychopata,i když psychopatem určitě je, ale jen ve smyslu jakési nadávky,vzhledem k tomu,že zdravému rozumu takové jednání je nepochopitelné a naprosto odlehlé.

Samozřejmě že se jedná o trestný čin jako u zneužití sexuélního,protože dítě je tímto jednáním rovněž poškozováno na celý život a je mu tedy působena velká újma.Pro sebe také jako u zneužití sexuélního získává rodič-manipulátor nedovolené uspokojení a tedy výhodu.

Autor série blogů ,, Ukradená Bára,, se domnívá,že k tomuto místu svého nového článku je čtenáři vše jasné.Má-li autor teď pokračovat, objevují se nejasnosti,velká nepochopení,  velké nespravedlnosti a velká vina socialních úřadů a opatrovníků, kteří děti neopatrují, ale často jim ubližují. Měl by o tom být natočen film, aby tomu byla učiněna přítrž, jako se to stalo s přivazováním pacientů v léčebnách psychiatrie po uvedení Formanova filmu ,,Přelet přes kukaččí hnízdo,, . Alespoň v Německu k tomu okamžitě došlo.

Jak to,že na sexuélní zneužití dětí existuje známý paragraf a přísný nepodminečný trest a na zneužití dítěte manipulací způsobenou druhým rodičem žádný paragraf neexistuje?A kde není zákona, není jak známo ani trestu!

Důležité je také povšimnout si toho,že zneužití dítěte psychopatickým chováním jednoho z rodičů,většinou to bývají matky,je poškozováno nejen dítě samo,ale masivně i zavržený rodič,který, aby ochránil sám sebe boj o dítě většinou vzdává,čímž své zavržení ukončí definitivním se odcizením dítěti na kterém nemá sice žádnou vinu ,ale všechna na něj přesto padne.

Autor chce jít ale jěště dále.Poškozen není jen zavržený rodič sám,ale celá jeho rodina.Babička,dědeček,strýc a teta dítěte , kterým nezbyde nic jiného, než plakat v noci do polštářů. Poškození dítěte se tedy v přibuzenstvu násobí a psychopatickým jednáním je nakonec postižen velký okruh lidí,kteří by mohli život dítěte i svůj obohatit. Jak já  jsem viděl na případu své dcery,  lidskosti v naši zemi od velkého zvonění klíčů na tomto poli moc nepřibylo.

Takovému lidskému obohacení náš stát se svými demokratickými, po zvolení  povětšinou hrabivými a egozentrickými politiky ale nepřeje.Našemu navenek starostlivému státu je  úplně jedno, že naše postkomunistická justice na takovou trestnou činost kašle a to asi proto,že by s tím měla zase více práce za stejné peníze. Ono je lepší pro stát a justici ignorovat syndrom zavrženého rodiče a donekonečna zaměstnávat soudy, aparát sociálních pracovnic často podobných pani Zubaté, ganiálně zobrazené Svěrákem ve filmu ,, Kolja,, a celé řady nedostatečně vzdělaných mladých psycholožek, které se množí jako včely v úlech a svými,,odbornými,, posudky ničí psychiku dětí i rodičů.Takového doktora Cvacha ze serialu ,,Nemocnice,, najdeme všude, ale je to vždy ojedinělý případ.Neschopných psycholožek bez nejmenšího nadání pro toto povolání, tímto nadáním je především pozorovací schopnost a správný úsudek je všude většina. Tyto psycholožky nemohou potom poznat, když zmanipulované dítě říká,že něco chce, chceli to opravdu, nebo na něm někdo chce, to chtít, protože o možnosti syndromu zavrženého rodiče nic nevědí  a nemohou ho tedy nikdy odhalit.Standartem jejich vyšetření jsou kresby dětí a nebo nechat děti začarovat rodinu a blízké do zvířat. Povídat si s dětmi vůbec neumí, zvláště ne ty odbornice, které děti ještě sami  nemněly.Přitom každé dítě které není totálně traumaticky uzavřené do sebe ,všechno řekne a to i když se ho nikdo moc nevyptává.Důkazem je dcera Barbara která se vrátila, ale o tom až později, nebo úplně na jiném místě. Ono se mu totiž vrátilo jiné dítě, než které mu bylo uneseno. Blog byl začat před vrácením dítěte a otec nechce na jeho začátku nic měnit.

Spis ukradené Báry má už hodně přes půl metru a to bez šanonů. Ačkoli je Barbara zpátky v Rakousku kauza nekončí. Balíky papírů se posílají z místa na místo k vyjádření, posouzení nebo odvolání. Trochu to připomíná úřadování císaře Františka Josefa, nazývanéno kdysi u nás ,, Starý Procházka,, , který vstával ve tři ráno a úřadoval a úřadoval a úřadoval a nakonec si musel povzdechnout, že nezůstal chudák ničeho ušetřen.I naše země uprostřed Evropy úřaduje a úřaduje a zůstává také sotva něčeho ušetřena. Vzpomeňme jen na úřadování ouřady Eduarda Beneše, který ,,vyúřadoval,, nejdříve vydání za velké peníze opevněného  pohraničí a potom ouřada Hácha celou naši zemi Hitlerovi a jakmile po válce začal ouřadovat znovu Beneš, vyúřadoval nás  nakonec komunistům a málem na věčné časy Rusům. Nejsme my to chudáci? Ale to jsem asi odbočil.

Moje dcera Bára byla přes půl roku v dětském domově a její pobyt tam soud stále prodlužoval,protože neměl dostatek podkladů k tomu aby mohl rozhodnout o tom co se s dítětem stane.Jestli ho má vrátit otci do Rakouska nebo ho dát v Česku do pěstounské péče.Přitom stačilo s Bárou mluvit.Moderní dětská psychologie u nás ale vychází z toho,že dítě se vyptáváním traumatizuje.Tedy to co dělají rodiče běžně s dětmi doma je v dětské psychologii tabu.Pochopí to někdo...Bára sama nakonec už nevydržela psychický tlak z toho jak všichni chodili okolo  ní jako okolo horké kaše až jí povolily nervy, vzala jednu z vychovatelek kolem krku, začala brečet a svěřila se jí s tím, že lhala naváděna matkou. Řekla,že tatínek jí nikdy neublížil a i všechno ostatní co  o něm říkala nebyla pravda. A co myslíte že se stalo.... Zavolaly tatínka aby si pro ni přijel.... Omyl. Tatínek se o příznání dozvěděl až za šest neděl a soud čekal dále na vyjádření soudního psychologa, ačkoli dcera sama syndrom zavrženého otce potvrdila.

Tento syndrom zavrženého otce, popsaný americkým psychiatrem Gardnerem , existuje  už 30 let a pro časté zneužívání dětí  by měl být v dětské psychologii už dávno notorietou.V České republice je tento syndrom ale ignorován,jako svého času tzv. horečka omladnic, způsobená nemytím rukou patologů - porodníků. Na syndrom zavrženého rodiče se sice neumírá, ale děti jsou jím poznamenány na celý život, podobně jako sexuálním zneužitím. Často se k  zavrženému rodiči už nikdy nevrátí a jako dospělý lidé jsou nedůvěřivý, často zbytečně opatrní, zkrátka nedokáží se z plných plic nadechnout a postavit se s elánem do života. Někdo si jěště možná vzpomene na italský film,,Sváteční vyjížďka,,s Vitorio Gassmanem a Trintignantem v hlavních rolích. Kdo chce ať si ho stáhne, protože ten, kdo napsal scénář tohoto filmu, byl určitě podle chování  postavy,kterou hraje Trintignant dítětem zavrženého rodiče.

Syndrom zavrženého otce by měl být běžně známý nejen v dětské psychologii,ale hlavně ve všech institucích,které se zabývají porozvodovými problémy s péčí o dítě. Jsou to soudy a sociální úřady ale především odbory sociálně právní ochrany dětí – OSPOD. Pochopitelně také na ministerstvu sociálních věcí, kterému všechny úřady Ospod podléhají.

 Samozřejmě se to týká také i nechvalně známého Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně, řízeného rovněž nechvalně známým Judr. Kapitánem, který syndromu zavrženého otce nejen v případě Barbary nebránil,ale dokonce matce v něm pomáhal. 

Judr. Kapitán často mluví o konfliktu mezi rodiči. Tento konflikt má s otcem Barbary ale jen málo co společného, protože rodiče jsou už dávno rozvedení  a otec nechtěl nic jiného než aby mu bylo unesené dítě,které měl v soudem určené péči vráceno.Tak jaký pak konflikt rodičů....

Tuto jednoduchou rovnici nikdo z našich předních politiků na které jsem se obrátil o pomoc nepochopil, ačkoli jim má život každého našeho občana ležet na srdci. 

 Jak čtenáři mých blogů vědí, žádal jsem o pomoc prezidenta České republiky pana Zemana,  ale ten si zrovna na stejný problém jako jsem měl já v jeho zemi, stěžoval v Norsku,  norskému králi jeho Veličenstvu Haraldovi V. Jestli mu norský král odpověděl se asi nikdo nedoví a já dávám na vědomí,že na můj druhý dopis prezidentovi jsem odpověď také nedostal.

Na závěr opakuji.Pokud dítě přichází o jednoho rodiče vinou někoho jiného,který jedná ve vlastní prospěch, potom jde o psychické týrání dítěte,což jako každé týrání, dnes i psa nebo kočky, je trestným činem a týrání zvířat se i v České republice jak známo dnes trestá. Není tomu tak ale u psychického týrání dětí jedním z rodičů.Na to Česká republika dodnes žádný paragraf nezná a proto je týrání dětí Syndromem zavrženého rodiče,jaká to obludnost, v Česku beztrestné.

Bývalá ministrině spravedlnosti paní Judr.Kovářová mi v telefonu,když jsem ji chtěl požádat o pomoc řekla,že něco podobného jako manipulace dítěte žalovat nemá cenu.Kvůli tomu ale ministerstvo na protoest neopustila,byla jen vyměněna za někoho názorově stejného,protože na východ od bývalých západních hranic je na ministerstvu spravedlnosti i v česke justici na tomto poli stále klid.  Ten je také v Brně v kanceláři Judr. Kapitána, protože není nikdo, kdo by ho volal k zodpovědnosti a on si žádné samozřejmě jako strůjce činů zlých a svému egu lichotících vědom není, protože on dělá vše v nejlepším zájmu dítěte a je přece jasné, že se to jednomu nebo druhému rodiči nemusí líbit. Zajímavé je,že se to nelíbí vždy otcům. Tak mně tak napadá, že on toho svého asi také neměl  možná rád. Jako příklad jeho jednostranosti, matky jsou andělé, otcové podezřelá individua, by se dalo uvést mnoho příkladů.

Tento blog rozlobeného otce byl napsán dříve, než bylo soudem  rozhodnuto, že si otec může svou dceru v Zařízení pro ohrožené děti, která jím ohrožována nikdy nebyla, což se po šestnácti měsících nezvratně  prokázalo,vyzvednout a odvést zpátky do Rakouska. Tak rozhodl nečekaně soud po obdrženi více jak šedesátistránkového posudku soudního znalce z oboru psychologie. Bomba.

Kdo nahradí otci všechny neklidné noci beze spánku, finanční újmu a hlavne dítěti neustálý strach z toho, jak všechno dopadne nikoho moc nezajímá a po dopadu bomby se všechno zamete jako v Londýně za války, než na někoho jiného dopadne  bomba další a to tak dlouho, dokud se ,, Syndrom zavrženého rodiče,, nedostane do všeobecného podvědomí občanů jako v Norsku, kde až po masívní kritice ze všech evropských stran se Norové začali jeden druhého ptát, jestli nejsou oni přeci jen nějací divní. Teprve potom, když veřejnost se nechce smířit s ostudou rozepnutých kalhot svých politiků a úředníků před světem, začne se něco dít a  úřady na sobě něco mněnit. Takže pan Judr. Kapitán na svém úřadě v Brně se může ještě relativně dlouho zrcadlit v lesku sebezalíbení  svých pseudoprávních formulací a nejen za vlasy ale i na celém těle za chlupy přitažených zdůvodnění, pokud někomu předčasně neprasknou nervy a přestane se kontrolovat. Do té doby budou české úřady od úřadu prezidentského přes paní ministrini Marksovou až po ty sociálky s mutacemi filmové Zubaté rajtovat své úředni šimly  jako za bolševika,  zdravého rozumu postrádajíce a velkou zaostalostí oplývajíce.

Ale vždyt vlastně všechno dobře dopadlo ne... To se dá říci ovšem po každé válce, když je lotr, který ji způsobyl poražen. Potom ty mrtvé už nikdo moc nepočítá  a všichni kdo lži sloužili se zapřisáhnou, že to dobře mysleli a v dobro věřili.Stačí si znovu vzpomenout na Svěrákův film ,,Kolja,, jak i estébáci na Václaváku potom zvonili.

 Seriál blogů ,, Ukradená Bára ,, nekončí. Bude se jen jmenovat jinak, třeba ,, Děti v pasti ,, protože otec se tématu ,,Syndromu zavrženého rodiče,, bude věnovat dál, už jenom proto, že jich bude přibývat, dokud budou únosy dětí a jejich manipulace proti rodiči druhému v České republice beztrestné a ostuda z toho potrvá.

Brzy se objeví autorovi blogy nové, jako dříve vážné i veselé. Autor děkuje dnes svým čtenářům za karmy sympatie v jeho seriálu ,, Ukradená Bára,, .