Dopis ženě, kterou jsem neopustil.

Ahoj ! Konečně Tě tak mohu pozdravit. Miluji Tě snad ze všech nejvíce i když Tě navedli, říkat o mě nepěkné věci.Samozřejmě se na tebe nezlobím.

Byl jsem připraven obětovat ti všechno a ničeho nelituji.Tvůj život mi byl důležitější než ten můj.Tak, jak to má u rodičů být.Já nebyl bezmocný jako můj táta, kterého zavřeli do vězení.Když se vrátil, sotva jsme se stačili  pozdravit. Řekl mi jeď, oni tady zůstanou a otrávili by ti život, jako to udělali mě a nám všem.
Ty jsi se narodila dlouho potom.Jsi chytrá po mamince se kterou se to zase nepovedlo, ale ty si jednou všechno přečteš.Tvoje maminka měla všechno přečtené, ačkoli ji nic neřekli.Proto jsem neměl nikdy pocit, že je o hodně mladší, než jsem byl já.Jméno které máš, jsem ti dal já, po té  pani co krásně psala a byla sama velmi krásná.Narodila jsi se tam, kde ona žila a kde běhala po loukách.
Když tvoje maminka onemocněla, vzal jsem si tě k sobě. Nejdříve jsem se bál, jestli to zvládnu, ale s Tebou žádné problémy nebyly. Škola ti šla dobře i když jsi zpočátku nikomu nerozuměla a všichni tě měli hned rádi, protože máš hezkou povahu a nebojíš se.Byl jsem na tebe pyšný a těšil se na život s Tebou.Potom přišlo zemětřesení. Unos, úřady,nepochopení, nebetyčné lži,špína a  nadutost všepána nad dětmi žijícími v zahraničí. Byl to nerovný boj. Já sám proti všem. Nejhorší byl ten dětský domov, do kterého tě strčili a kde jsem tě nemohl bez dohledu ani navštívit.Ocitl jsem se ve světě, který jsem už neznal. Skoro jako mezi žraloky.Myslím,že moc nepřeháním.Bránil jsem se jen svým jediným kopím.Tím bylo mé pero.Všechno si budeš moci jednou přečíst,protože teď chodíš do školy, kde se učíš i česky. Ale jsi tak nadaná, že by jsi to zvládla se naučit i sama.
Stává se z tebe teď slečna. Dnes už se Vám tak moc neříká. Všechno je dnes jinak, ale tam, kam tě unesli byla stojatá voda, která zapáchala.V mnohém se nic nezměnilo, někdy se mi zdá, že teď zapáchá ještě víc.Když jsem s tátou poslouchal jako dítě radio ,,Svobodná Evropa,, miloval jsem Ameriku. Dnes už se tak milovat možná nedá. Ale něco pěkného jí zůstalo.Většina lidí tam, jako jejich matky a otcové se nedívají zpátky,neklesají na mysli a hledí dopředu. Tak se to naučili rychle i ti, kteří tam i dnes přicházejí.
Vím moje lásko největší, že to teď ve svém věku tzv. puberty nemáš lehké, protože ti chytřejší jsou také komplikovanější a musí někdy více trpět. To přejde a ty to vydržíš. Buď teď trochu Američanka a dívej se dopředu.Vím že budeš jednou šťastná.Udělám pro tebe jako vždy všechno na světě.
Tvůj táta.