Češi

Rozdělíme-li posmrtný život podle křesťanů na nebe a peklo, potom prý v nebi jsou pochůzkovými policajty Angličané, provoz tam řídí Švýcaři, mechaniky a opraváři jsou Němci a vaří, sýry a uzeniny dělají Francouzi a Italové.

Japonci tam řídí vlaky a Japonky nově příchozí vítají u Nebeské brány.

V pekle je tomu ale docela jinak. Tam zůstali na všechno policajty Němci starého ražení, vaří tam ještě stále Angličané, mechaniky a opraváři jsou dosud Francouzi, Švýcaři kontrolují hříchy a podle toho topí pod kotly a mezi všemi běhají Japonci jako blázni, kteří tam prý nemají být, protože to ještě nevzdali.

Chybí nám jak v nebi, tak i v tom pekle Češi. Říká se, že by mohli dělat tam i tam všechno, ale nikde je nechtějí, protože nemají stále tu potřebnou kvalifikaci. Všude ukazují jen nějaký divný papír, kterému nikdo nerozumí, vyjma Rakušanů, a tak je posílají zpátky do Česka, aby si to tam dořešili. Na tom papíru je tučně vytištěno slovo „Maturita.“

Po velkých bojích Čechů, které skončily u Lipan, chtěli potom ještě někoho, kdo se jim znelíbil vyhodit z okna, ale to se jim nepovedlo. Od té doby už nikoho nevyhodili, jenom si podle místní módy měnili čepice. Teď už ani ty nenosí, mírně se na pozdrav uklonit zapomněli a říkají, že nejlepší je moc nemluvit a říkat kam a s kým jen Ano.

Říkat ne, už také moc neumí a po tom, co se děje v Anglii už neříkají nic, jenom to svoje, co už říkal Josef Švejk, dejte nám pokoj, my chceme už jen klid a pohodu.

Je mezi nimi sice ještě pár bláznů, těm největším říkají pro sebe po Husovi, Palachovi a Havlovi „obětní Beránci“ nebo si o nich myslí, že to byli pravdohlupáci na pokraji vyložených blouznivců, ale ty nebere nikdo už stejně vážně, protože si nechtějí rušit s nimi svůj zasloužený klídek. Nejraději mají teď zdarma koblihy, o které se ale s umouněnci nechtějí dělit. Svého presidenta si neváží, ale v tom se jim nelze divit. Konečně mají i doma něco z té Ameriky svého a nemusí se po nich opičit. Před větry z Ruska jako dříve se už nechoulí a mají je dokonce za přijatelně docela vlažné.

Je to všechno pravda? Samozřejmě že není, ale trochu té zlomyslné legrace někdy neškodí. Němci o kterých neznalci tvrdí, že nemají humor, v čemž se tito neznalci velmi pletou, protože takové podobné srandy mají oni, a to nejen na „Fasching,“ tedy masopust, stále plnou televizi, což má často vysokou úroveň, jako u nás měl humor VW. To, co jsem napsal na začátku, mohou brát vážně jen pošklebníci, kterých je u nás stále dost, ale časem budou ubývat i když zcela nikdy nevymizí. Čechů se zdravým sebevědomím a s ním spojenou uvolněností bude stále více, protože máme velmi zdravý kořen, skvělou vynalézavost a umíme se upřímně smát i být smutní, ale umíme i nepropadat zbytečně zoufalosti i když to nemá hned nebo déle nový program. Hlavně jsou Češi ale cílevědomí a velmi, velmi učenlivý. To máme společného s Němci. Ti mají samozřejmě náskok, po konci „pitomismu“ měli dobrého hodného bratra, který je neponižoval ani se ji neposmíval. My se musíme přebrodit sami, ale máme to štěstí, že jsme jejich sousedy a nesmíme se jich už konečně bát. Oni se musí naučit mít odvahu k tomu, oddělit nacismus od Německa, umět to říkat a také si do hloubi své duše uvědomit, že nemají s nějakými pravěkými Germány vůbec nic společného. Jejich Siegfried, který se tak nejmenoval, porazil sice jako vůdce „Germánů“ římského Varuse v roce 09 tak, že z jeho legií v lese vůbec nic nezbylo, ale to, co z toho dělali Hitler a lživá liška Goebbels byla zrovna taková hloupost, jako že Němci mají svůj původ někde v ledu na severu nebo v Himalájích, což se líbilo hlavně Himmlerovi, a proto tam pořádal pseudovědecké výpravy.

Dokud budou lidé věřit na takové a podobné slátaniny německé pseudohistorie, nebo trubadúrům zpívajícím pohádky pro lidi jednoduššího rozumu, tak ten boj malověrných proti těm rozumnějším, nikdy neskončí. A tady jsou Češi čistá jednička, protože jsou ve velké většině realisté a zdravý skeptici. Myslím, že máme na to stát v první řadě proti blouznivcům a také na to, s pochopením vnímat chyby a zbytečně neplísnit naše největší spojence. Ti na východě, kteří se dlouho za ně vydávali to, ale rozhodně nejsou a pan president nás „tahá“ někam, kam sotva někdo z nás chce a kde bychom se mohli cítil dobře. Jestli má někdo rád Stalinem v diplomacii zavedené polité ubrusy vodkou, tak ať si k takovým stolům jezdí, ale nebere si na to vládní karosu.

Je nanejvýše pochopitelné, že nás vše, čemuž jsme byli po celou dobu od konce První republiky vystaveni poznamenalo, včetně potácení se v privatizaci za samolibého vedení narcistů, korupčníků a někdy i podvodníků a vyložených zlodějů, kteří se neštítili ničeho, což se týkalo i těch, kteří jim v tom z míst nejvyšších pomáhali. Dvě generace umlčených a jedna generace před nimi totálně paralyzovaných, ze strachu se někdy vykupujících zradou a udáváním se nedá jen tak napravit jednou generací svobodných, často rodiči nebo školou chabě informovaných. V Německu to trvalo zrovna tak dlouho a protest nové generace neskončily ani studentské bouře po dvaceti letech od konce války.

Když nás nakonec nezlomil Hitler ani bolševici, tak se určitě brzy zase najdeme i bez úsměvných berliček tzv. „Starých pověstí českých“ a proroctví paní Libuše. Teď mě tak napadá, jestli si toho Přemysla Oráče opravdu vzala, nebo pro něj poslala jen toho koně, co znal cestu a potom s ním žila je „na hromádce“? Byla vůbec nějaká veselka?

Nakonec ještě něco. Je to důležité, ale nikoli už jako pravítko k tomu, narovnat si záda. Můžeme se kvůli tomu i pohádat a klidně na sebe i řvát, když se na sebe nevrhneme. Ale takový my nejsme, myslím, že jsme se na tomhle už shodli.

Měli jsme se tomu zločinci na samém začátku bránit!! Nic nebyl osud a nic nebyla pravda. Rakušani o připojení k tzv. „Říši“ ve skutečnosti nestáli, měli už zkušenosti s tou svou a Němcům ta první válka také stačila a žádnou druhou nechtěli. To by se určitě promítlo do toho, kdybychom se mohli bránit. Teď nemluvím o vině, protože s tím bychom daleko nedošli. Je rozdíl v tom něco vinou pojmenovat a někoho vinit a tím očerňovat. K tomu dát někomu vinu a trest je soud. Jmenovat se sám soudcem je opovážlivost a nehoráznost, rovnající se tomu, brát spravedlnost do svých rukou.

O tom, že jsme se měli bránit a že by potom válka měla docela jiný průběh jsem hluboce přesvědčen, pro což je dnes mnoho průkazných důvodů. Jedním z prvních byla naše nezpochybnitelná odhodlanost a statečná připravenost obětovat své životy. Stejně tak je ale jisté, že nás chtěl ten „šílený amatér“ napadnout. Jeho nejvyšší generálové byli ale úplně jiného názoru. Nestáli za ním ani jeho skuteční ani domnělí spojenci Mussolini ani Franco, který jako španělský proradný mocichtivý povstalec v Africe bez letadel, mu měl být vděčný, za rozhodující pomoc v občanské válce, kterou jen díky němu vyhrál.

My jsme byli skvěle vyzbrojeni, připomeňme si jen, samozřejmě okrajově, ten slavný kulomet „Brenn“, z brněnské zbrojovky, který nebyl levný, na čemž ale nezáleželo, protože jsme jich měli dost pro každou rotu. Měl jednoduché výměnné hlavně kvůli zahřívání, což byla světová novinka. Mohl se stát i cenou součástí domobrany v očekávání rozbombardování našich měst, protože jsme proti Němcům měli málo letadel. To bylo ale to jediné, co nám v počtu chybělo. Jak ale ukázal průběh II. Světové války i válek pozdějších, dokonce do dnešního dne, jen ze vzduchu se žádná válka vyhrát nedá. Dokonce s překvapením jsme si byli s Němci rovnocenní s muži ve zbrani a všech ostatních zbraní a myslím, že v dělostřelectvu i v zásobách střeliva jsme měli dokonce převahu. Němcům totiž, ačkoli už měli naše zásoby v Polsku došlo. My byli ale zdaleka lépe vyzbrojeni než Poláci a oni byli jen chabě, oproti nám jen v náznaku opevněni. Tím samotným bychom to nevyhráli, ale nechali Němce hned v úvodu znatelně krvácet. Jaké by to mělo pro morálku nezkušených německých nováčků důsledky se už bohužel nikdy nedozvíme. Myslím ale, že by se v té době ten hazardér Hitler dost divil a v údivu skončil možná i ve vězeňské cele, protože jak dnes víme, byl po útoku na Československo připraven na nejvyšších místech Wehrmachtu proti němu puč. Čekalo se jen na to, až proti nám uklouzne brzy po rozednění po „banánové slupce“, což by se s největší pravděpodobností stalo, protože rozdíl v motivaci sil, by byl ve velkém nepoměru v náš prospěch. V žádném případě by generál Keitl, ani kdo jiný nedostal nikdy příležitost jmenovat Hitlera největším vojevůdcem všech dob, jako po neuvěřitelné porážce Francie, která ale zase tak neuvěřitelná vůbec nebyla, protože po obsazení nedostatečně vyzbrojenými německými jednotkami důležité části své hranice neudělali Francouzi v roce 1936 nic, ačkoli to bylo hrubé porušení Versaillské smlouvy po první Světové válce, za kterou byli Němci označeni hlavními viníky. Jak mohli bránit nás, když nedokázali hned na začátku Hitlerovi ignorance tak důležité smlouvy bránit ani sami sebe? Moc k smíchu není ani dnes to, že po vyhlášení války Francií Německu na sebe půl roku vůbec nestříleli, jenom se podél dlouhé Maginotovi linie vzájemně „strašili“ muzikou z tlampačů.

Myslím také, že se vůbec nebere na zřetel, že jsme měli na skoro tisícikilometrové „nudli“ naší země kam ustupovat a za sebou mohli nechávat Němcům jen spálenou zemi, jako to udělali Rusové Napoleonovi s přidáním za sebou zničených železnic. Kutuzov to tenkrát v Rusku z improvizoval, ale potom se už vědělo, jak se to dělá, když je kam ustupovat. V Tatrách se potom dalo donekonečna bojovat, protože by pod tlakem světové veřejnosti musela Anglie Francie i Rusové statečným Čechoslovákům přes Polsko dodávat zbraně, což by bylo snadné i letecky, protože celé Polsko je rovina a tím přírodní letiště. Ta spálená země nás strašit nemusí, takových byly potom tisíce čtverečných kilometrů všude a všude se to tam se znova zoralo, osázelo a postavilo. Oběti na životech by byly jistě velké, ale ono je něco někdy zadarmo? A mezi námi Čechy, ty „neoběti“ nás nic nestály? Mnoho z nás by se asi nenarodilo, ale počítá někdo ty nenarozené po té hrozné válce? Nenarozené děti vojáků i civilistů. Myslím, že se nejvíce počítá to, že to Hitler nevyhrál, ale to také proto, že byl velkým nepřítelem svou vlastní tupou tvrdohlavostí sám sobě. Ale o tom bude brzy samostatně další blog.

Dnes není také žádnou komunistickou propagandou, že Beneš zamlčoval národu zprávy o dlouhotrvající neochotě Anglie a Francie se Hitlerovi postavit a po jeho útoku na Polsko nešel nikdo Poláky bránit, protože Francouzi seděli dále „za bukem“ a Angličani na to ani neměli dostatek zbraní a co měli, ztratili brzy na to u Dankirchenu. Potom měli holé ruce, a přesto se nevzdali. Jistě pomohla jim Amerika, ale nám by pomohla také i když asi né tak rychle. Ale to nebylo ani v případě Anglie jednoduché. Tak jakými jsme byli my Češi „srabi“? Národ, Češi jako takový rozhodně ne, srabem byl Beneš, protože na sebe nechtěl vzít odpovědnost za obranu státu a národa, na což prezidentským slibem přísahal a tím se také stal vrchním velitelem všech našich vojsk. Bránit zemi byla tedy jeho povinnost! Byl to také Beneš, kdo jako první udělal z papíru, na kterém byl tento slib presidentem podepsán, pro budoucí desetiletí bezcenný cár papíru. Řekněme si to už konečně, a to zcela bez obalu! Beneš se sice zasloužil o „vznik Republiky“ což jsme si odhlasovali. Myslím, že bychom si klidně mohli i odhlasovat, že se na více jak padesát let zasloužil také o její zánik a naše ponížení. Řekl jsem ale, že není dobré si dávat navzájem vinu, ale pravdu si můžeme říci, protože žádný soud na to není a nikdy nebude.

Češi musí tedy ten Mnichov jako špatně padnoucí šaty svléknout a koupit si něco nového. Třeba zavést novou evropskou „módu,“ jako jsme to udělali v kinematografii s Formanem v čele s jeho neherci. Připustit pravdu, říkat si pravdu a nemít z pravdy strach, před nikým. Ale neříkal něco podobného už dávno Masaryk?

Jo, ty trenýrky na hradě byl dobrý vtip. Já bych je poslal nejraději teď do Washingtonu. Oni by to unesli, ale kolik by za to „slízl“ někdo v Kremlu, kde by to potřebovalo něco takového také vyvěsit, se neodvažuji odhadnout.

Kdyby to nevypadalo moc pateticky anebo hloupě, tak bych dal Čechům medaili, na které by byl Josef Švejk, jak vystrkuje na zeměkouli nahý zadek s nápisem „Za Mnichov“. Ale nějaký trouba by to vzal určitě tak, jako že nejsme ekologicky na výši a netřídíme odpadky. Náhodou třídíme, a to docela svědomitě.

My jsme takový Němci v baťových teniskách. Ale ty teď nosí všichni. Takže jsme konečně tam, kde jsme chtěli být.