Stomatologie po Česku

Ti starší jako jsem já si budou jistě pamatovat na italskou komedii ,,Rozvod po italsku“ s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli z doby, kdy rozvod v Italii nebyl možný.

Jednodušší bylo, manželku pro nevěru odstranit, což se jako vražda ze cti trestalo jen mírně. Vražda ze cti existuje bohužel i dnes, ale už ne v Italii za nevěru. Mastroianni jako baron Čefalo (Cefalu) se o tento druh rozvodu také pokoušel, zamiloval se totiž do krásné mladé sousedky, ale měl smůlu, protože mu manželka nevěrná nebyla, naopak ho vroucně milovala. Jak to bylo dál lze koupit a shlédnout za nevelký peníz na DVD.

Zubní lékařství u nás, třeba takové, jaké by mělo být na DVD není (možná, že se o to pokusím), zato možno pozorovat to co máme, což je denní realita. Je strašná. Lidé si svědomitě platí pojištění, ale mnoha jim o zuby pečovat nemá kdo. Nejhorší to je u dětí. Pomoc je v nedohlednu. A zákon u nás praví, podobně jako v té Itálii tenkrát, pána Boha nelze k ničemu nutit. A tak nezbývá, než namáčet prsty znovu a znovu do kropenky nebo vyhlížet spasitele a hledat ho třeba prstem v koblihách, až člověk narazí na marmeládu.

V zemi tradičně špičkového lékařství a lékařů, kterou Česko bylo a je, není zubařů. Kam se ti stomatologové poděli? Vymřeli snad po meči? Spíše po přeslici! Většina zubařů za socialismu byly totiž zubařky. I můj první zubař ve škole byla zubařka. Jmenovala se Kyselá. Nelžu. Naštěstí, sotva já dosedl, už jsem mohl zase běžet, aniž by se mi v puse začala rejpat. Všichni děti v Kolíně ji nenáviděli. Mě nevadila. Měl jsem dobré zuby jako většina v rodině Hulíků. Asi to dělali ty ryby, protože Hulíci byli po staletí rybáři na Labi. Né vážně. Ryby na zuby zdravé jsou, protože plastik jim nevadí.

Já nevím, proč ty zubařky mají tak špatnou pověst. Vyprávěla mi moje třetí žena, že v Mikulově byla jedna zubařka a ta říkala dětem otevři hubu hajzle.V Kolíně byl zase jeden zubař, orthodontista ke kterému jsme chodili rádi. Ten říkal klukům otevři pusu dědku a holkám, otevři pusu bábo. Potom nám strčil lžíci do pusy s něčím horkým a řekl vydž pionýre. Za to jsme se mu potom pomstily a ty jeho rovnátka nenosily. Tedy my dědci. Báby je většinou nosily a vypadaly strašně.

Já byl jednou s mým nevlastním bráchou v Praze, on byl tedy nevlastní jen mojí matce ale tátovi ne, to se tak špatně česky říká a ten se mnou navštívil svého kamaráda, který studoval medicinu. Kamarád mu vyprávěl, jak chodil i v zimě v plátěnkách, aby měl plochý nohy. Kdo se hlásil na medicinu a měl ploché nohy nemusel na zubaře. Tenkrát zubaři při své práci stáli, a bolševik jak známo se neptal a lidi byli všichni jako ze hry člověče neštvi nás. Když to táta slyšel, tak skřípal zubama, protože chtěl mít děti taky doktory a ten, jako nevlastní brácha, byl flink. Když se můj táta na něj byl ptát před maturitou v Praze ve škole, on bydlel u své matky, tak mu třídní pan učitel řekl: ,,Ale pane Hulíku, vždyť on nám sem nechodí.“ Táta se rozzuřil, zamkl ho v Kolíně v ložnici a když šel brácha na záchod, tak se postavil se svými švýcarskými hodinkami na kterých měl stopky za dveře a když neslyšel za pět minut splachovadlo, tak na ty dveře začal bušit. Jednou měl brácha průjem a táta se šel podívat.

Holky chodily na zubařky rády, hlavně ty z komunistických rodin, protože soudružky dojičky byly slavný jen v novinách, ale komouši chtěli mít z dcerušek raději doktorky než dojičky. Co to je stomatologie žádná z nich nevěděla, zubaři byli jen na poliklinikách a to mělo dvě přednosti. Jednak to byla v každém malém i větším městě pro pani doktorku promenáda v bílém plášti a potom tam byl vždy nějaký ochotný Jirka nebo Franta, který každý zub pomohl vytáhnout, aby ho pani doktorka při tom trhání nezlomila. Pani doktorka Vlastička nebo Bohunka udělali za to kafíčko a po druhé hodině neříkaly další už jen sestřičky.

Už dosti humoru a více hlubšího ponoru ? Když to konečně přišlo a začalo se zvonit klíči, tak to pro zubaře žádná velká sláva nebyla. On si totiž málo kdo uvědomil, že není doktor jako doktor, protože na poliklinikách a v nemocnicích byli všichni dohromady. Když se ale měli osamostatnit, tak nikdo nepotřeboval tolik peněz na zařízení jako zubaři. Nejhorší je, že u zubaře to zařízením nekončí, protože on potředuje stále nový drahý materiál, který byl a je jen z tzv. západu. Obvodní lékař potřeboval k privátní ordinaci jen stetoskop a nanejvýše EKG, které nebylo už tenkrát tak drahé. Potom psací stůl, lehátko a kartotéku, více nic jiného. U zubařů potřebuje i nové zařízení stálý servis, bezporuchové neexistují, takže na práci bez přerušení jsou vlastně potřeba nejlépe hned zubařské židle dvě. No a protože pan Klaus, co seděl hned zpočátku na státní kase, chtěl dohnat Rakousko za tři roky, tak otevřel banky, ale nikoli pro zubaře, protože jenom statisíce nebyly pro půjčování žádný prachy, ty byly jen pro podnikavce, méně pro podnikatele, kterými se zubaři stali. No a Klaus to neuměl nebo nechtěl rozlišovat, protože byl makroekonom a počítal jen v desetimilionech později i stamilionech a potom v miliardách. Stomatologové byly jen příštikkáři tehdejší ekonomie. On Klaus stejně právníky ani jiné doktory neměl rád, protože za socialismu byli ekonomové jen šedé kancelářské myši bez náležitého uznání, které Klausovi chybělo. A tak i kdyby mu mělo jít o život, tak tady byly nemocnice, které obstojně fungovaly. Pro ně vyrostli pomalu či rychleji tuneláři bez Klausova přičinění. A tam se Rakousko dohánět nemuselo, to se umělo v malém už za Františka Josefa. Ten hlavní tunel vedl samozřejmě tenkrát na Schönbrunn. Jenže po tom krásném zvonění na lepší časy přišlo to české hospodářské tornádo těch dvou kumpánů z nichž jeden je pořád ten nejvyšší. Češi na rekordy vždycky byli a tak jsme smetli i ty prohibiční tuneláře v Americe. A nějaké oddlužení? Ale to má u nás tradici přeci už od třicetileté války. Tomu se říkalo tenkrát rabuňk, kterému se později mohlo vyrovnat jen znárodnění. Proto by se s trochou nadsázky dalo říci, že naše historie je historií lidí bezzubých a to do dnešního dne, abychom se vrátili k té stomatologii. Toliko v kostce. Náš lid s prořídlími zuby čeká, kdy mu zase padne šetka, jako na tom samém začátku té zcela nové doby s tím elegantním pánem.

Zubaři to měli blbý i proto, protože neměli dobré image, a to už z první republiky. Kdo jim dal zlato na zuby, nedostal už nic zpátky. Často se to ani moc netavilo, zvláště když to byly pěkné kousky. Na druhé straně to bylo potom perfektně udělané prakticky na celý život, protože čeští zubaři byli i dobří technici a dělalo se to většinou zavčas, protože střední vrstva na to měla.

Za bolševika vedle operatérů a porodníků dostávali také zubaři nejvíce všimného, což vzbuzovalo závist. Zařízení a materiál je na klinikách nic nestál a laboratoře se zubními techniky také ne a tak peníze na Bulharsko, Jugoslávii i Felicie byly. Přežívala také nevědomost pacientů o tom, že zubař musí mít za zády laboratoř na zubní náhrady, protože dříve byl zubař i laborant, tedy nemusel mít vysokou školu jen nesměl, jak mi říkala miminka, řezat. Dnes musí mít oprávnění tři a tak ty doktorky jako na těch poliklinikách nedělají zase nic. Buď ta nesmyslná oprávnění opravdu nemají, nebo se na to vymlouvají a ,,léčí“ mrtvé zuby tak dlouho, až se rozpadnou. Oprávnění v lékařství je možné získat jen praxí a né další zkouškou vyčtenou jen z knížek. V Německu má zubař teoreticky oprávnění operovat i slepé střevo nebo cokoli jiného. Když se mu to ale nepovede a pacient mu umře, tak se ho u soudu zeptají, kolik podobných operecí už dělal? Když řekne, že to byla ta první, tak ho zavřou až zčerná a samozřejmě mu vezmou diplom. On nebude souzen za to, že neměl oprávnění, když tu medicinu studoval, ale za to, že jednal jako lékař krajně nezodpovědně. V tom je ten rozdíl. U nás je tomu tak, jako by automechanik směl opravovat jen škodovky řekněme do roku výroby 1990, protože potom tam bylo čím dál více elektroniky. A co osobní zodpovědnost ? Ta- umím neumím, udělám neudělám! Ve stomatologii po česku musi mít zubař oprávnění  i na podávání sedativ pro děti. Inu, ruskaja baryšna na každém poschodí. My se té azbuky asi už nikdy nezbavíme.

Stomatologie má tu zvláštnost, že se nedá platit paušálem, což český zákonodárce už přes třicet let ignoruje. Paušál u praktických lékařů na každou hlavu pacianta v kartotéce je v pořádku. Praktický lékař neošetřuje, on nemá úkony, on vyšetřuje. On musí umět odhadnout příčinu toho co pacienta trápí. Je to jen nachlazení, nebo by za tím mohlo být něco horšího? Máme to štěstí, že nemusíme říkat :,,Já tam nepůjdu, ono by mě to stálo peníze.“ Máme předplaceno a pani doktorka, pan doktor z toho mají ten paušál na hlavu a to je dobře. A proto tam pořád pro nás jsou. U zubařů je to úplně zvorané a proto nejsou. Nejdříve paušály na hlavu neměji a měli jenom ty svoje úkony za výplně zubů, trhání ztracených (ne zatracených) zubů a jiná ošetření. Jenže ty úkony byly šíleně nízko ohodnocené a nestačily ani na pořádný materiál. Co udělá člověk který je špatně placený, to jsme viděli za socialismu. Myslím, že se říkalo: ,,Oni dělají jako že nás platí a my děláme jako že děléme. A byl z toho šlendrián jako je teď s těmi zuby. Zubaři se nedokázali v zájmu svém ani svých paciantů bránit. Viděl jsem jednou v tom pořadu s pani Jílkovou v televizi, jak president stomatologické komory klepal s lahvičkami amalgámu a rtutí a dramaticky volal:,, Tak tohle máme dávat lidem do pusy. Vždyť je to jedovaté a co za to dostáváme nestačí ani na ten material.“ To první pravda nebyla to druhé v malé nadsázce ano. Zkoušel jsem pani Jílkové napsat, aby mě příště do pořadu pozvala, ale ona mi neodpověděla. Dnes prý zubaři paušál na hlavu dostávají což je špatně a ohodnocení za úkony stále nízké a neúplné, takže stále špatně. Ale o tom více později. Proto se zuby nedají ošetřovat u nás lege artis, což znamená, tak jak je to správné, vyzkoušené a podle pravidel. Z toho plyne, že český pacient, co se zubů týče není ošetřován jak je tomu v jiných vyspělých zemích. Kloub vám u nás vymění, žaludek i srdce zoperují jako jinde ve světě lege artis, třeba jako v Americe nebo v Německu, tam rozdíl není, jenom ty zuby tady většinou zfušují jako málokde. Mluvím o vyspělých zemích ke kterým se právem počítáme. To co jsem napsal je pravda. To že práce zubařů u nás je povětšině mizerná, je ale také pravda. Tak v čem to sakra vězí?

Mám před sebou na poličce českou učebnici ,,Konservační zubní lékařství“ od pana prof. Fr. MUDr. Neuwirta a MUDr. Jos. Přibyla z roku 1953. To mi bylo 5 let a já měl akorát všechny mléčné zuby. V Německu na universitě v Tübingenu kolem roku 1977 jsem se dozvěděl, že mrtvé zuby můžou déle plnit funkci vlastního implantátu, když se vyčistí a zaplní voskovou tyčinkou zvanou gutapercha. Teprve v té staré české učebnici jsem se na konci své zubolékařské kariery dočetl, že gutaperča není žádný vosk, ale ztuhlá štáva, asi pryskyřice ( moje doměnka) stromu Isonandra Gutta rostoucího na Malajském poloostrově a sousedním souostroví. Dále jsme se v Německu učili, jako výkřik poslední ,,mody“ v konservačním zubolékařství, co je tzv. Kofferdam, což je gumová blána, která se napnutá na rámeček navléká na zub a jistí zubním hedvábím za účelem zub izolovat od slin a tím ho držet v suchu. Tato technika nabyla na důležitost hlavně zavedením bílých výplní tvrzených UV světlem v osmdesátých letech, protože tyto výplně na vlhkém podkladu nedrží. A najednou na stará kolena vidím v té staré učebnici obrázek kleští na dírkování kofferdamové blány. Tedy všechno už staré kamaše v té české učebnici popsané. V této knížce se setkávám ještě s daleko jinými věcmi na práci lege artis. Hm, tak tolik k ,,zaostalé“ české stomatologii.

Řekli jsme si právě, že v Německu tedy nic nového pod sluncem co se týče stomatologie. V principu opravde ne. Kleště, luňáček, ostré lžičky, všechno staré bačkory. Ale ono se není čemu divit, když v oční chirurgii indický lékař Sushurta již před téměř třemi tisíci lety používal stejné nástroje, jaké se používají i dnes. Ty toho Sushurta byly ale hezčí, protože byly krásně zdobené. Jak jsme se mohli ale my v té stomatologii dostat pro většinu lidí včetně dětí na takové dno?

Česká stomatologie se teď více jak italskému ,Rozvodu po italsku“ podobá českému filmu z konce šedesátých let ,,Svatba jako řemen, “ kdy představitelka pokusu o znásilnění odcházi s natrženými šaty vzadu. Kde je ta smutná komedie po česku v naší stomatologii?

No přeci na konci ty klapačky ne? To by zase mohl být čistý Miloš Forman a ,,Hoří má panenko.“

Pokračování v blogu ,,Stomatologie po česku podruhé“ příští týden.

[e-mail]