Potkali se u Kolína

Stalo se tak 12.12.2022 v týdeníku Respekt. Samotní tvůrci obálky jmenovaného časopisu si jistě neuvědomili, jaký se jim povedl v den vydání mnohovýznamový legrační a zároveň ironický obrázek 

titulní stránky, na kterém v červeném poli vlevo vedle nadpisu ,,RESPEKT“ umístili upoutávka k článku uvnitř časopisu na straně 41 která zněla : ,, Z českého venkova mizejí (správněji by mělo být myslím napsáno  mizí) stále rychleji zubaři. ,, Co s tím?“ Na obálce je k tomu vykreslen zpocený chalán nesoucí na zádech bábu a v obláčku u něj stojí: ,,Když můžu pomůžu.“ V článku uvnitř časopisu pod nadpisem ,,Přeci nepojedu do Prahy“ se problému snaží pomoci náměstkyně ministra zdravotnictví paní Helena Rögerová a kolega Roman Šmucler, president České stomatologické komory. Nestalo se tak tedy u Kolína, ale jak hned v úvodu řečeno v časopise RESPEKT.

Článek je nejen úsměvný, jak rád říkává jeden z našich minulých prezidentů, ale současně doslova pro skoro celou naši populaci včetně dětí tragický. Tragický nejen faktem, že český národ zmateně pobíhá a hledá často celá léta marně zubaře, ale hlavně tím, jak se nejvyšší představitelé v oboru, ve kterém chtějí pomoci, hluboce mýlí, a hlavně se neříká pravda o podstatě problému. Ten já vidím úvodem v zcela zbytečných registracích pacientů u zubaře. Je to podobné tomu, jako za bolševika ta výjezdní doložka v cestovním pase. Lidé je měli passy s platností pro všechny státy světa, ale v podstatě byly k ničemu bez výjezdní doložky. Zrovna tak, jako jsou teď k ničemu kartičky pojišťoven u zubaře bez registrace. Výjezdní doložka byla bolševikem vydána nebo nebyla. Zubař dnes může pacienta zaregistrovat, ale také nemusí. Rozdíl je jen v tom, že stranická příslušnost už nerozhoduje.

Proč tomu je tak, jak je? Protože se zamlčuje pravda a mlží tím, že je málo zubařů. Pravdou je to, že pojišťovny nemají na zubaře dost peněz. Nepatřím k populistům, abych vinil ze zlé vůle vládu nebo pojišťovny. Sám jsem ve věku, kdy bych mohl nutně potřebovat bypass, také už nějaký mám, kyčelní nebo kolenní kloub či drahou terapii proti rakovině. Přiznejme si, že to má absolutní přednost. Proto žijeme po této stránce ve šťastné zemi, kde to máme a není to žádná, jak všichni dobře víme, samozřejmost.

Tak proč se lidem neřekne ta pravda. Jedna knížka od Jindřišky Smetanové o TGM se tak jmenuje. Řekl to on sám, když už se jako prezident pro ochrnutí ruky nedokázal podepsat. Lidi mějte rozum, já už na to prezidentování nemám. On tu odvahu jistě měl to říct, ale neměl už na to oponovat lidem kolem sebe.

Zamlčovaných pravd v našem zubním lékařství je celá řada a veškerá opatření, která se od doby převratu dělají, celou situaci stále jen zhoršují. Tím posledním bylo paušalizování kartoték zubařů, myslím že patnácti korunami. V článku Respektu se píše, že někteří zubaři mají ve své kartotéce až tři tisíce jmen. Když si vynásobíme 3000 15 korunami, vyjde nám 45 000 Kč. Tedy měsíční příjem zubaře bez toho, že by ošetřil jediného pacienta, dal jedinou injekci nebo udělal jedinou výplň a spotřeboval nějaký materiál. Praktiční lékaři mají paušál mnohem vyšší, ale u nich je to podle mého zcela v pořádku. Je to u nich vázáno na ordinační hodiny a oni v těch ve svých ordinacích skutečně jsou. Z čeho by vlastně praktický lékař měl žít, když on povětšinou jen vyšetřuje, měří tlak a hlídá naše zdraví tím, že nás pošle na další vyšetření, když má podezření, že by to mohlo být něco vážného. Praktičtí lékaři jsou tedy v roli, kdy zachraňují skoro každý den naše životy.

U zubařů bylo postaveno od začátku vše na hlavu. Roli sehrála hlavně post bolševická závist. O tom jsem psal už ve svých blozích ,,Stomatologie po Česku.“ Banky rozdávali peníze ale zubařům se na zařízení nepůjčilo nic, protože jejich tarify za úkony byly tak nízké, že nebylo z čeho splácet. Když jsem se při svých návštěvách tenkrát v Česku informoval co má v Česku zubař za výplň zubu, tak na mě šli mrákoty, protože to nemohlo stačit ani zdaleka na materiál a nájem ordinace. Ke všemu se na zubaře útočilo, že si nechávají za bílé výplně platit a tím že rozdělují pacienty na majetné a chudé. O registraci jsem se už zmínil. Tou se zabránilo provádění úkonů zubařům na více než omezeném počtu pacientů. Takže není pravdou, že je málo zubařů. Pravdou je to, že se jim brání přijímat více pacientů za které dostanou zaplaceno.

Za další problém má zodpovědnost také EU. Je to krásný příklad toho, když rozhodují a pravidla stanovují diletanti. V Německu si může zubní ordinaci otevřít jen ten, kdo už něco umí. Tedy jen někdo s prokázanou dvouletou praxí po škole. Dopadlo to tak, že pro Němce to stále platí, ale jiní z EU si tam mohou otevřít ordinaci po škole hned.  Žádný výlet do ráje to tam, ale pro někoho, kdo nic neumí není, protože němečtí pacienti jsou zvyklí na pěkné jednání a dobrou naprosto bezbolestnou práci zubaře. Také je třeba připomenout, že v Německu jsou součástí výuky samostatné práce v zubní laboratoři, a ne je okukování, což u nás totálně chybí. Německý zubař, když na to přijde, má čas a laboratoř si umí vše udělat sám. Dříve to mnozí dělali.

Zpátky k těm registracím. Ty jsou brzdou pojišťoven pro zubaře přijímat nové pacienty za účelem šetřit peníze pojišťovnám. Není tedy pravdou, že by zubaři nechtěli sami nikoho brát. Ten paušál jim tedy nahrazuje pacienty, které nemohou brát, protože jim je pojišťovny nezaplatí. Nikdo nemá odvahu to říci, ačkoli to není žádná ostuda. Žádná země světa nemá pro své občany peníze na všechno. Je třeba to říci právě teď v čase rozjitřeném volbami a pokřikem populistů.

Smolení balíčků základní péče na zuby pod vedením paní náměstkyně Rögerové na ministerstvu zdravotnictví, jak stoji v článku Respektu, je počin nehodný nebojácné politiky říkat pravdu místo toho, budit v lidech dojem, že naše spodní prádlo je všude čisté hedvábí a viní, když tomu tak není, že jsou sami zubaři, kteří nechtějí jít na venkov, ale hrabou peníze ve městech. Pravda je jinde.

 Můj soukromý názor je ten, jak už jsem řekl, že základní péče o zuby ani základní ošetření zubů není prvořadým úkolem bezplatného svědomitého zdravotnictví. O zdravé zuby se dá pečovat od dětství, ale nikoli tak, že se děti přestanou ošetřovat, jako je tomu teď u nás. Vina není celá u zubařů. Tak dalece to dospělo v šíleném zmatku naší stomatologie. Dejme tomu, že za vedení EU jsme dostali chvalitebnou nebo nejhůře trojku. Ve stomatologii ve vyspělé Evropě nám ale naše známkovací česká skála nebude stačit. Musíme si na to půjčit ze skály německé. Bude to čistá šestka.

Zarážející je, že ti, co chtějí něco změnit na tomto problému to bud vůbec nechtějí, nebo tomu skutečně vůbec nerozumí. Nemohu než učinit teď malé odbočení, čtenář mi jistě odpustí. Den před Silvestrem, tak jako každý rok činil shrnutí dění v Německu i ve světě geniální komediální komentátor událostí Urban Priols. Publikum přes mimořádně smutné události probíhající minulý rok se báječně bavilo. Jeden vtip od pana Priolse za všechny. U nás nepříliš známý politik  v Německu prohlásil, že stanovit omezenou rychlost na dálnicích by se tam setkalo i s problémem, že by nebylo najednou dost značek. To řekl politik země, se čtvrtou nejsilnější ekonomikou na světě. Třešničkou na silvestrovském dortu této blbosti, jak připomenul komentátor událostí je to, že generální omezení rychlosti na dálnicích žádné značky nepotřebuje.

Zrovna tak není potřeba balení nějakých základních balíčků na to udělat ve stomatologii u nás radikální pořádek a zajistit lidem kvalitní bezbolestné ošetření a mluvit přitom o nějakém standartním nebo nadstandartním ošetření, jak to údajně říká paní Rögerová z ministerstva. Tenhle nesmysl se vznáší nad naší stomatologií od převratu. Co se zubů týče, existuje jen jeden standart, a to je svědomitě udělaná výplň zubu, zubní náhrada nebo dovedně, absolutně bezbolestně provedená extrakce zubu v případě nutnosti.

Jak se popisuje v Respektu, říká pan starosta Demčák v Hejnovicích, kde se tvořily fronty na registraci u nové zubařky, která potom stejně brala raději pacienty neregistrované, že třeba v Liberci mají volno jen zubaři, kde se platí na dřevo. Pan starosta Demčák mluví o dřevě, ale hřebík trefil přitom přesně na hlavičku i když možná jinak, než mnozí teď chápou. Každý, kdo rozumí jadrné češtině ví, že na dřevo se platí za dobře provedenou práci, a to pokud možno ihned. V článku Respektu se ale také přiznává na straně 42 druhý odstavec, že za peníze pojišťoven zubaři u nás dobrou práci odvádět nemohou. Tak na co ti lidé v Hejnovicích stáli vlastě frontu? Na mizernou práci zdarma? Není to zase jako za toho bolševika, když se stála fronta na nemyté mizerné ale laciné brambory?

 Nejsem tu teď v Česku dlouho, ale asi před půl rokem se mi stalo, že jedna pacientka po vstupní prohlídce, kdy jsem jí nahlásil 7 kazů, což na poměry v zemi není tak moc, vyskočila a prohlásila: ,,Odcházím, za vstupní prohlídku vám zaplatím ale už nepřijdu, protože já chodila pravidelně k paní zubařce a tohle se mi ještě nestalo. Pokrčil jsem rameny a otočil se na sestřičku Silvu. Silvo povídám, objednej jednu z těch dentálních kamer, co jsme si nedávno prohlíželi. Silva zaťukala na počítači objednávku a do týdne jsme měli kameru na stole. Mám šikovné mladé sestřičky, které na rozdíl ode mne to umí se všemi telefony. Skoro po každé vstupní prohlídce teď říkám: ,,Aničko, Zdeničko kamera,,. Často se fotí před, během a po. Má-li pacient vhodný telefon může si obrázky vzít i domů. To stálo dříve kompletně i s televizí několik desítek tisíc Euro. Dnes stojí ta kamera made in China 3 200 Korun a telefon co se postrkuje prstem má každý. Mám teď kamery dvě, kdyby jedna kiksla, někdy se to stává, je to přeci jen Čína. Ale nikdo už mi neodchází a perfektní dokumentaci mám teď navíc. Tak jednoduché a levné to dnes je informovat pacienta.

Příkladem zveřejněné neznalosti z nejvyšších míst je to, když náměstkyně našeho úřadujícího ministra zdravotnictví paní Rögerová je v článku Respektu citována na straně 44 do nebe volající nesmyslnou větou, že je třeba zrušit přežité amalgámové výplně. Amalgámové výplně se nikdy nepřežily, nikdy nebyly jedovaté a už vůbec nebyly nikdy nekvalitní. Jedinou jejich nevýhodou je to, že nejsou oproti těm plastickým neviditelné. Kdyby opak měl být pravdou, tak všichni, co mají amalgám v ústech, což je většina naší populace, byli už zcela bez zubů po smrti. Je-li pravdou co se píše, tak paní náměstkyně neví, že amalgám právě zažívá pomalou renesanci, protože ty bílé výplně nikdy nedosáhly pevnosti a životnosti amalgámu.  Pro pacienty, kteří nemají na keramické korunky a frézované výplně jsou často jedinou perfektní alternativou k uchování zubu, zvláště tam, kde to není tolik vidět, nebo u mužů a starších lidí, kteří si už na parádu tolik nepotrpí. K tomu je třeba dodat, že amalgám má vedle vysokého obsahu stříbra, což je vedle zlata puncovaný vzácný kov, také skoro třicetiprocentní obsah mědi, která je zase vysoce bakteriocidní a zuby se tedy pod těmito výplněmi, a to i mírně zfušovanými nekazí. A mírně zfušované jsou všechny u nás, protože amalgámové výplně se mají dělat ve dvou sezeních. Ve druhém sezení se teprve ztvrdlá amalgámová výplň musí poopravit a hlavně vyleštit, čímž se povrh zušlechtí nejen opticky. Taková výplň je potom matně, chcete-li zašle stříbrná a vydrží bez problému více jak třicet let. To se ale tady nikdy nedělalo ani neučilo. Bohužel. A ta rtuť obsažená v amalgámu je také kov. Jedovatá je jen ve výparech. kterým se v kapslovém amalgámu už dávno zabránilo a způsobuje ztvrdnutí výplně. Jinak se dá klidně spolknout a opustí organismus bez následků jako první, víme kde. Problémem byla v odpadu, ale tam se už díky odlučovačům vůbec nedostane. Naproti tomu s plasty si teď už nevíme rady, jsou už i v Antarktidě a u kojenců po narození hned v organismu. Mimochodem ty bílé výplně jsou také z plastu.

Za mého života udělala stomatologie jako ve všem velký pokrok. Odstranění amalgámu z ordinací k němu, ale rozhodně nepatří. Problém je, že ten pokrok málo kdo chce uznat a platit. Bezplatné zubní ošetření dnes už není možné a jestli na ministerstvu zdravotnictví pod vedením paní Rögerové na to existuje nějaká komise, potom to je vyvolávání duchů a plýtvání penězi. Kolega Šmucler má pravdu v tom, že dnes nemůže být už zubař na každém rohu jako v době, kdy se zubařské židle zvedaly šlapáním na pedál a pohon vrtáků obstarávaly provázková lanka. Ani extrakce zubů dnes nemůže být už zdarma. Myslím, že každý, kdo už hledal u nás rychlou pomoc zdarma na pohotovosti, by si příště rád za bezbolestnou vlídnou pomoc rád zaplatil. Mluvit o umístěnkách zubařů za minulého režimu je, ať mi paní kolegyně z Frýdlantu promine, právě tím šlapáním na pedál dřívější zubařské židle.

Tak co s tím a  kde je to řešení?  Dnes už nepomůže jako vzor moc ani to Německo i když oproti nám tam mají lidé zuby spravené a nikdo nemusí zubaře hledat. Nějaké berličky ve formě absurdních registrací jako u nás tam samozřejmě neexistují a nikdy neexistovaly. Zubaři se spokojili s méně a pokladny jim povolili připlácení pacientů. Nutno zase ale podotknout, že na rozdíl od Česka pojišťovny tam poctivě rozlišují a platí menší a větší výplně na které jsou potřeba matrice, protože to jinak nejde. Mají to tam spravedlivě očíslované. Proto já tady na to mám také ty dentální kamery, abych pacienty mohl stále informovat, jak někdy i malý kaz je v zubu rozšířen a do kolika stran je nakonec poškozen. Pacient potom ví dobře, co a proč dělám a za co platí, protože podle rozsahu práce se řídí cena. Materiál nehraje žádnou velkou rolo.  Proto je také nesmyslná otázka, co stojí výplň zubu. Někdy se může naopak stát, že to vypadá bledě, ale nakonec se to dá dobře spravit a není to tak drahé jako v jiných případech.

 Opět zpátky k návrhu řešení. To je přátelé ve stylu pana Soboty bez nadechnutí poměrně jednoduché a ve Skandinávii myslím, že už něco podobného dávno existuje. Škoda, že právě odcházející znalec Skandinávie nám o tom něco neřekl.

To, co teď napíšu vyvolá určitě bouři protestů na tak zvaných sociálních sítích a zaručeně i záplavu nevybíravých nadávek. To ale nevadí, protože až fanatismus opadne, klíčící rozumné uvažování ukáže, že ta cesta by mohla být sice ne tou z růžového sadu, ale také žádným strašákem pro malé děti.

Tak pozor, teď začne to zemětřesení. -  At si každý zubař řekne za svou práci co chce a pojišťovna zaplatí pacientovi také co chce. To se má týkat samozřejmě jen těch zubů. Pacient si vybere zubaře i pojišťovnu. Co se zdravotních pojišťoven týče nebude výběr samozřejmě tak velký, ale i tam nabídky nějaké přijdou. Někteří pacienti zůstanou jiní přejdou. Zapomněl jsem ale na to nejdůležitější. Zubař vystaví pacientovi účet a pacient ho pošle nebo dá pojišťovně. To co se potom začne blýskat na dně nově vyvrtané studně, nebude živá voda na nové zuby ale nové sebevědomí na straně zubařů, pacientů i pojišťoven. Na všech stranách by potom přestalo to zaslepené tzv. oblbování, proč nemáme zubaře. Stane se to, co se stalo po zavedení Marky v Německu. Salámy najednou ve všech výkladních skříních. Vzpomínat na bolševika co dával umístěnky zubařům je jako rozdávat nezaměstnaným hrachovku.

K tomu je potřeba nutně říci, co pacienti dosud nevědí. Totiž, že všichni zubaři používají stejné materiály a mají stejné moderní zubařské židle. Žádné jiné, než zahraniční materiály dnes neexistují. Tedy nějaké lepší nebo horší. Všichni zubaři mají stejné katalogy, ve kterých jsou jen německé, italské, americké nebo švýcarské výrobky. Možná že i dánské nebo švédské. Používají je i Rusové, ti nikdy nic stejně neměli, jen tenoulinké zlato na korunky i na předních zubech.

Rozdíl je tedy jen v rukou, zkušenostech a poctivé práci zubaře, která je a byla předpokládanou samozřejmostí u všech chirurgů operatérů už dávno.

Mercedes má drahá auta a drahé opravy. Jsou levnější auta s levnějšími opravami. Drahá zařízení jsou jen za zády zubařů a laboratoří. To kvalitu samo o sobě nedělá.  Zubaři mají stejné materiály ale různé dovednosti. To hlavní, co si pacienti přejí je kvalitní bezbolestné ošetření za přiměřenou cenu. Na strach a bolest zdarma nikdo není dnes zvědavý.  At si zubaři ocení tedy svojí práci a pacienti si podle toho ocení své zubaře. Zlatá střední cesta se vytvoří sama. Možná, že někdo prohraje. Určitě to ale nebudou pacienti ani zdravotní pokladny. Nesvéprávní jsou jen děti. Tak by měli zubaři začít právě u nich, a ne je vynechávat. V krátkosti z nich mohou být totiž velcí vděční pacienti. Kdo to nechápe, bude právě ten, co prohraje. 

Co zbývá tedy ještě řešit?  Ach jo, toho prezidenta.  Ale z toho ta hlava snad bolet brzy přestane. Ten problém se zubaři nám zůstane a jde jen o to, nehrát si na slepotu jako v Americe s tím alkoholem, kde se za velké peníze pilo o sto šest dál. Je to teď u nás s těmi zuby jiné? Nebojím se říci na konec něco za sebe o sobě. Já jsem si svoji práci po příchodu do Čech ocenil, nikdo mi nenadává až na popsanou výjimku a pomluvy na internetu, které mají původ také u jedné paní a ten server je žalovatelný což se chystám udělat. Naši pacienti vědí, že mohou kdykoli bez registrace přijít i s dětmi i to,  kolik je to bude asi stát. Moji výhodou  bylo jen to, že jsem rodilý Čech, svoji mateřštinu jsem bez přízvuku nezapomněl a pacienti mi proto hned důvěřovali. Takových je nás ale většina. 

Nešlo by to tedy tak všude bez balení balíčků na úřadech od lidí, kteří umí počítat jen hlavy, ale do úst se lidem dívat neučili?