Jednoduchá pravda o plombách.

Poselství pani Jílkové k pořadu „Máte slovo“ ve čtvrtek 23.06.2011 Díl první – šokující odhalení.

Jednoduchá pravda o plombách je taková, že se u nás vlastně skoro vůbec nedělají. Zvláště ne ty o kterých se nejvíce mluví. Tedy ty tzv. obyčejné černé.

Ještě jednodušeji řečeno, nedělají se hlavně ty, ke kterým by měli vést pravidelné povinné preventivní prohlídky, které jsou pro kočku, protože preventivní prohlídky k prevenci trestuhodně nevedou. Tedy podle Shakespeara „Mnoho povyku pro nic.“

Vše rád vysvětlím. Jsem 62 letý zubní lékař, který se vrátil do vlasti a otevřel v Lenoře okr. Prachatice svou novou zubní ordinaci. Z Československa jsem odešel na jaře 1969, když už bylo jasné, že komunistický režim se vrací k nezákonnostem a pronásledování lidí svobodného smýšlení, což se potvrdilo hned za několik měsíců, při prvním výročí okupace naší země 21. srpna 1969. Ale to už jsem byl ve svobodné demokratické zemi, sousední Spolkové republice Německo, kde jsem vystudoval v Tübingenu obor zubního lékařství a po tříleté praxi u jiných zubařů jsem si otevřel vlastní zubní ordinaci nedaleko švýcarských hranic, kde jsem skoro dvacet let pracoval se smlouvami pro všechny německé pojišťovny. Po příchodu zeleno - soc. dem. vlády Gerharda Schrödera a Jožky Fischera, kdy tato vláda ve snaze vyrovnat se s deficity zdravotních pojišťoven po sjednocení Německa přišla s geniálním nápadem, odebírat lékařům, při vstupu do důchodového věku smlouvy s pojišťovnami. Tím se měly ušetřit výdaje. Tento nehorázný výmysl německých politiků, namířený proti svobodě výkonu povolání, byl po několika letech nejvyšším soudem zrušen. Ale to už jsem byl zpátky ve své staré vlasti a začal se divit a divím se dodnes do jakého Kocourkova jsem se vrátil. Teď budu ale mluvit jen o zubech, kterým nejvíce rozumím. V České republice pracuji již tři roky. Během této doby jsem měl jen jeden týden dovolenou. Vše co píši a říkám, píši a říkám na základě tříleté zkušenosti a práce zubaře tady doma.

Tak jak je to tedy s těmi plombami doopravdy? V roce 2009 se prý u nás „vyrobilo“ plomb za 2,3 miliardy. Podle nejnovějších informací MF Dnes ze 7.6.2011 se prý v Česku vyvrtalo a zaplnilo amalgánovými plombami 6,5 milionu zubů. Už jenom z těchto údajů je zřejmé, že se v České republice může házet jakýmikoliv čísly, protože není nikoho, kdo by se nad nimi pozastavil a už není vůbec nikoho, kdo by se je snažil uvést na pravou míru. Stačí však malá násobilka k tomu, aby i slabšímu počtáři nepřišla na mysl otázka, z čeho vlastně ti naši zubaři žijí? Takové miliony vyplněných zubů a na všech prý zubaři prodělávají! Představte si automobilku, která už dvacet let prodává miliony aut se ztrátou!

Jaká je pravda.

Všeobecně se říká, že 220 Kč platí za výplně pojišťovny a 400 Kč by prý měly stát. Řekněme 440, protože tu cenu si stejně stomatologická komora vycucala z prstu a je nereálně nízká. To znamená, že zubaři dostávají přesnou polovičku za svoji práci, než kolik je práce na výplních stojí. A teď ať mi někdo řekne, čím zubaři ztrátu na těchto tzv. „standardních“ tedy nejběžnějších úkonech dohánějí? Je to snad trhání zubů? Pak už by asi v Česku nikdo žádné zuby neměl. Nebo je to snad zubními náhradami, na které pojišťovny skoro nic nedoplácejí a na které pacienti, kteří nemají ani dvě stovky na to si připlatit na plomby, by si sami platili? Ani v tarifním seznamu výkonů pro zubaře se nenajde jeden jediný „nadstandardní“ honorář, kterým by zubaři mohli ztrátu, asi 360 000 Kč ročně, vyrovnat! Patří snad zubaři k těm chudým nebo zdaleka nejchudším lékařům v naší zemi? Prý tomu tak není. Samozřejmě tomu ani tak být nemůže, protože by si to nenechali líbit. Nabízí se jediné vysvětlení. Tímto vysvětlením je to, co bylo za komunistů běžnou praxí. Tato praxe se jmenovala obcházení, prosím neplést s odcházením. To se zase týká jiného nešvaru v naší stomatologii, kterým je odcházení ze zubních ordinací v časných odpoledních hodinách kolem 14:00 hod., což způsobuje nedostatek ordinačních hodin, které jsou zase příčinou nedostatku zubařů, ale o tom až později. Podpultovkami se obcházeli fronty. Podplácením se obcházelo co bylo často nesmyslně zakázané. A obcházet se dali i třeba přijímací zkoušky na školy nebo i zkoušky závěrečné. Toto vše se vžilo a trvá dodnes, protože pořádek se nesnáší z nebe jako bílý sníh, ale lidé si ho musí udělat sami. Těžko si ho však mohou udělat, když se jim neřekne pravda.

Pravda je taková, že zubaři obcházejí dělání „plomb“ tím, že je jakoby při tzv. preventivních prohlídkách nevidí a ty „plomby“ potom nemusí dělat. A proč by je také dělali, když za „plombu“ dostanou jen 220 Kč a za tzv. preventivní prohlídku 400 Kč, tedy jednou tolik a za dveřmi mají plnou čekárnu lidí, kteří jako u zpovědi čekají na rozřešení povinné preventivní prohlídky? A pak se radují, že zase nic nemají a na poučení o lepším čistění zubu kývnou jako na počet zdrávasů v kostele.

V České republice dokáže zubař „ošetřit“ 10 i více lidí za jednu hodinu, což je určitě světová rarita. Za tato hodinové „ošetření“ dostane bez připisování 4000 Kč. Za jednu hodinu se dají svědomitě udělat nanejvýše 2 plomby (podrobněji ve druhém díle mého pojednání) a zubař dostane 440 Kč. Tedy skoro desetkrát méně. Přitom by spotřeboval navíc materiál a musel by pracovat, což je spojeno s rizikem, že z malého kazu by se mohla stát práce na více než jednu hodinu nebo dokonce při nutnosti výplně kořene i na několik sezení. Naopak při preventivní prohlídce po českém způsobu se jen posvítí do pusy a řekne - další. Tento systém má pro zubaře další výhodu, pro pacienty vedle nespravených zubů další nevýhodu. Zubař má v krátkém čase vyděláno a může jít domů. Pacient pak stojí často po práci před zavřenými dveřmi. V České republice není tedy málo zubařů, ale je jen zoufale málo ordinačních hodin. Zubaři chodí často do svých ordinací jako některé děti do houslí. Výjimkou není 2x v týdnu na otočku.

V Německu je v průměru stejný počet zubařů jako u nás a není třeba dělat kocourkovská opatření a posílat na lidi absolventy zubního lékařství s kleštěmi v ruce, se kterými neumí ještě zacházet. Kořeny stoliček se proto nechávají vyhnívat a zuby moudrosti, které nemají místo se nevyndavají, protože to málokdo z absolventů umí. Ale o tom také později.

Na závěr tedy k tématu preventivní prohlídky by bylo třeba vyzvat lidi, aby na preventivní prohlídky vůbec nechodili, protože tak jak se dělají u nás se rovnají ubližováním lidem na těle. Tedy přesný opak Hypokratovy přísahy. Lidi za neúčast na zbytečné prevenci ještě trestat je už skutečně hodno srovnáním s komunistickým režimem, který si osoboval právo šikanovat lidi třeba za to, že se nedostavili na neplacenou brigádu. Dále si dovolím tvrdit, že i kdyby pojišťovny platily 400 Kč (dejme tomu, že by na to měly), tak se ty plomby nebudou dělat dál a zubařů bude pořád málo. Jen si ti zubaři bez práce více vydělají. Nezmění se nic, protože lidé o svých zubních kazech z velké většiny nevědí a rádi se nechají ukolébat tvrzením zubaře, že je to dobré a že mají přijít zase za půl roku. On totiž zubní kaz dokud není velký, hluboký a nepřiblíží-li se k nervu v zubním kanálu jako nárazníky u vagónů než do sebe na kolejiště ťuknou, tak často vůbec nebolí. A nebolí dost dlouho. On někdy nebolí ani potom, když nerv po „ušknutí“ kazem bez „hlesu“ odumře. Může dojít k mumifikaci nervu a tento nerv v kanálu lidově řečeno zkostnatí (osifikuje). To je ale spíše zvláštní, nedá se však říci, že zřídký případ. Jinak se situace začne dramatizovat, ale také o tom později.

Když shrneme tedy to, co už jsme napsali, vidíme, že zubaři v naší zemi sice neumírají hladem, ale také se vinou nehorázně nízkých honorářů a absurdního rozdělení tarifů za výkony se o své pacienty moc nestarají. Zubní kazy jakoby neviděli, zuby „moudrosti“, které křiví ostatní zuby také ne a kanály od hniloby mrtvých nervů moc nečistí. To je tedy ten standart, na kterém se má trvat a který politici všech vládnoucích stran brání, čímž prý chrání zuby svých voličů, aby se zase stali volitelnými dobrodinci. Opravdu je tento šlendrián to, čeho se nechce náš inteligentní občan s maturitou i bez ní vzdát? Z domova jsem odešel před 42 lety, dobře si však pamatuji otřepaný vtip z doby komunismu. „My děláme, že děláme a oni dělají, že nás za to platí.“ Zubaři dělají, že se nám o zuby starají a pacienti skrze své pojišťovny dělají, že je za to honorují. A politici dělají, že za své pacienty bojují. A novináři dělají, jako že jsou objektivní. Tohle v pravdě nedělání, že se dělá už ale moc vtipné není.

K pravdě o plombách patří mé tvrzení, že za práci, přes kterou budou mít pacienti kontrolu a na kterou dostanou záruku si rádi zaplatí jako za každou jinou kvalitní práci. Není možné lidi donekonečna podvádět a oblbovat. K oblbování lidí patří i omílání o standartu, nadstandardu a solidaritě. Za prvé solidarita nefunguje. Nefunguje ve zdravotnictví ani v důchodovém pojištění. Těch 40 let komunismu byla přeci nekonečná solidarita pracujících. V podstatě to skončilo solidaritou kamarádů a kamarádek. Franta zařídil koupi prken a Jirka kolo značky favorit. Jana měla známost v lékárně a Jitka v Prioru. O solidaritě důchodového pojištění raději pomlčím. Řekl jsem, že se budu držet zubů, kterým nejvíce rozumím. Jenom si nemohu ještě odpustit poznámku, že ve svobodné zemi po převratu staré zvyky zůstaly a vyústily do gigantických opravdu nechutných rozměrů. „Já ti podám malík a ty mi přihraješ balík.“ Z osvobozené země se stala republika kmotrů a nikdo neví, jak to zkončí. Tak proč nezačít u těch zubů? Vyžadujme zodpovědné preventivní prohlídky, neradujme se jako malé děti, že nic nemáme, protože většina nějaký ten kaz určitě má! A v případě nálezu, že kaz opravdu není, tak si to necháme dát písemně i s razítkem. Vážení, jenom potom budete moci radostně a klidně spát. Registrace u zubních lékařů je nehoráznost, která dělá z pacientů rukojmí zubních lékařů, kteří se dušují, jak jim na zdravých zubech záleží. Po zkušenostech, které po třech letech doma mám, na zdravých zubech tady nikomu nezáleží.

Zodpovědně prohlašuji, že zuby, zubní náhrady a svědomitá práce zubařů se pojistit nedají. A když tak jenom připojistit nějakým paušálem. Proč? Protože nic se nedá tak beztrestně zfušovat jako výplň zubu nebo zubní náhrada. Žádná zlomenina, žádné slepé střevo ani nic jiného s čím se chodí k jiným lékařům nebo do nemocnice. Oproti zubařům se smlouvami, kteří si chodí domů, kdy chtějí (mají přeci kartotéky plné rukojmích), dá každý zubař bez smlouvy do týdne termín a pacient si může domluvit i podmínky. Třeba vyšetření zdarma, kazy ukáže ústní kamerou (dnes běžná samozřejmost). Každý si může rozvrhnout kolik času a peněz v jakém časovém úseku bude investovat a hlavně bude znát pravdu o svých zubech. Záruky a slevy, když bude chodit celá rodina se stanou samozřejmostí. Pacienti se stanou suverénní, sebevědomí a budou si moci chránit svá práva bez politiků, kteří stomatologii nerozumí.