Díl druhý-Jednoduchá pravda o plombách

Díl druhý - Proč není žádná plomba obyčejná a proč by neměla být černá. Pokračování prvního dílu: Pravda o plombách 1 - šokující odhalení

Říkat zubní výplni plomba je stejně zavádějící jako říkat extrakci zubů trhání. Plomby jsou na zaplombovaných vagónech nebo u dveří, kam se úředně nesmí a zuby trhali dříve kováři nebo také holiči. Totální protézy také nejsou žádné „klapačky“ a implantáty nejsou „nástřeláky“, protože dobře udělaná protéza neklape a do hlavy pacientů se ničím nestřílí. A už vůbec ne titanovými náhradami kořenů vysoké technologické úrovně, jejíchž vývoj trval třicet let a na které se dnes dají připevnit zubní náhrady, které se nemusí vyndávat z úst a které tam jsou takříkajíc napevno. Bohužel jsou stále dosti drahé.

Uvádím na pravou míru názvosloví, které tu zdomácnělo ještě z doby komunismu, protože špatně udělané totální protézy nedržely nikomu a na jídlo, ke kterému byly hlavně určeny se vyndávaly. Nosily se jen do divadla, když měla přijet vzácnější návštěva nebo na vánoce na fotografování. Podobná neinformovanost panuje o výplních zhotovených z amalgámu. Mluví se o nich jako o výplních obyčejných, černých, méně kvalitních, které vypadávají a jsou jedovaté. Prý je to takový standart pro chudé, kteří nemají na výplně lepší. Zarážející je hlavně to, že se tyto bludy ozývají i z míst nejvyšších, totiž z České stomatologické komory. Tato mytologie bludů vznikla nejdříve na základě odfušovaných výplní v dobách komunismu, kterému se dnes neadresně říká doba totality a šla samozřejmě ruku v ruce s nekvalitním šizeným amalgámem, na kterém bylo stříbra jako šafránu. Této špatné pověsti a kosmetické nevzhlednosti odfušovaných a ve svém složení okradených amalgámových výplní využili zubaři po revoluci, když jim pojišťovny „napařili“ cenu za nejběžnější, zdaleka ale ne nejjednodušší lékařské ošetření zubu tak nízký honorář, který nestačí ani na elektriku, vodu a mýdlo v ordinaci. Nechápu, že nikdo ze stomatologické komory nedokázal vysvětlit zákonodárcům, že zubaři mají zdaleka největší a nejdražší spotřebu materiálu.

Srovnejte s praktickým lékařem, kteří sedí u stolu, měří tlak, předepisují prášky a píše neschopenky. Musí sice také svítit a několikrát za den si umýt ruce, ale zubařům teče voda, pokud pracují, skoro nepřetržitě. A kdyby nepoužívali rukavice, tak by jim z častého mytí padala kůže z rukou, což se dříve stávalo.

Je vůbec všeobecně známo, že praktičtí lékaři dostávají u nás za každého pacienta, kterého mají v kartotéce paušál 49 Kč měsíčně, aniž by tito pacienti do ordinace přišli? Každá ordinace má kartotéku s 1000 – 1500 pacienty, což je měsíční paušál jen za to, že mají otevřeno, nějakých 50 – 75 000 Kč měsíčně. K tomu samozřejmě ještě peníze za úkony. V Německu je přijímání peněz bez protislužby trestné, nejedná-li se o dar či dědictví. Není vlastně tento paušál úplatek státu lékařům za to, že vůbec otevírají dveře svých ordinací a to, světe div se i jednou za týden v odpoledních hodinách? Nebo jinak. Jsou snad praktičtí lékaři u nás nadále státními zaměstnanci? Nepostavili zde zákonodárci praktickým lékařům také hezký Akropolis? A nebudou si muset pacienti připlácet v budoucnu v ordinacích i za toaletní papír? Samozřejmě, že se jedná o nadsázku. Ale toaletního papíru je stále ještě často poskrovnu a stále ještě mizerné kvality.

Faktem je, že zubaři tento paušál nemají. Nepíši to ze závisti, já stejně žádnou smlouvu se žádnou pojišťovnou nemám, a to hlavně proto, že neexistuje legislativa, upravující připlácení na podhodnocené výkony zubařů. A tak se připlácí nelegálně a pacienti se straší černými prý nekvalitními plombami. A ještě něco. Když zubaři nemohli dostat více za pracné výplně, vymysleli si 14 různých tarifů na vyšetření ústní dutiny. V Německu stačí tarif jeden za 15,21 € a to i u handicapovaného pacienta a malých dětí. Dlužno říci, že v Německu neutíkají děti ze zubařského křesla jako většinou po ošetření tady. Na dokreslení kocourkovských tarifů u nás, stačí poukázat na různou výši ohodnocení při prohlídce u 6 letého a u 7 letého dítěte!! Zkrátka a dobře zubaři opili politiky rohlíkem, když jim podstrčili 14 tarifů za posvícení do pusy a preventivní prohlídky, které jsou ohodnoceny jednou tolik, jako výplň zubů na které je potřeba čas a materiál. Preventivní prohlídka u nás se rovná povětšinou návštěvě kina zdarma, ve kterém se nic nepromítá, protože po ní už nic nenásleduje. Mám o tom zajímavou fotodokumentaci.

Zpátky k nadpisu druhého dílu mého pojednání o plombách. Dobře udělaná amalgámová výplň se pěchuje speciálním kladívečkem, které vypadá jako kolínko na vrtáky. Žádná bílá výplň se pěchovat nedá, nemá tedy zdaleka kompaktitu (hustotu) jako amalgám. A čím větší hustota, tím větší nepropustnost a samozřejmě trvanlivost. Materiál bílé plomby je před vytvrzením těsto. A zkuste někam těsto napěchovat. Kdyby se beton napěchoval, tak by prosakovaly stropy. A bílé plomby také časem prosakují!! Amalgámové nikdy, pokud nejsou prasklé. Předpokladem ovšem je, že se amalgámová výplň po zatvrdnutí (asi za týden ) se znovu lehce opracuje a hlavně nejméně 2 gumami různé tvrdosti vyhladí a vyleští. Tím se povrch výplně zušlechtí a ještě vytvrdí. Hlavně se tím ale uzavře mezera mezi okrajem výplně a okrajem defektu zubu.

Taková výplň (přikládám obrázek) není černá ale stříbrná a vydrží hravě i 30 let!! Žádná bílá se jí co do trvanlivosti nevyrovná. Faktem je, že není tak atraktivní. Ale vadí to čtyřicetiletému šoférovi nebo řediteli čehokoli, když je to někde vzadu na stoličce a pan ředitel není snob? V Americe mají piloti nadzvukových stíhaček kvůli větší pevnosti v zubech právě jen amalgámové výplně, které jim smí ale dělat jen zubaři k tomu školení. Snoubenec mojí sestřičky v Německu, který létal v Bundeswehru na Tornádech mi to potvrdil. Samozřejmě dělám teď také více výplní bílých kvůli kosmetice, než amalgámových, ale stálo mě to zpočátku dost přemáhání. Já také ale ještě pamatuji euforii bílých plomb v Německu, pod kterými zuby uhnívaly. Od té doby se ale materiály radikálně zlepšily a také, teď pozor, zlevnily! Materiál na bílou výplň není dnes dražší než kvalitní amalgám, a kvalitně udělaná amalgámová výplň je náročnější na čas než bílá! Zbývá už jen dodat, že amalgám a rtuť v něm obsažená není jedovatá. Rtuť je nebezpečná jen svými výpary. Rtuť ve výplni je vázaná v mřížce se stříbrem a mědí a vdechovat se nedá. Běda ale když se při manipulaci rozlije na zem. To je potom malér. Raději nezkoušet!

Proč nemocný zub není květináč

Zuby se nacházejí v ústech pacientů, tedy na místě, kde se musí pracovat s největší opatrností a svědomitostí podle pravidel hygieny, která jsou přísná a drahá. Podle toho co čtu už tři roky ve své staré vlasti o zubních výplních v novinách jsem nabyl dojmu, že mnozí považují nemocný zub za květináč, do kterého se jen něco dražšího nebo něco levnějšího nacpe. To levnější je černé, to dražší bílé. Nevím, co se dává do květináčů, aby se květinám dařilo, ale vím, jak správně ošetřit zub tak, aby se dál nekazil a uchoval pacientovi co nejdéle.

K ošetření zubu předchází prohlídka. K prohlídce patří poklep (palpatio), zkouška vitality zubu, rentgen a samozřejmě vědomosti a zkušenosti. Najde-li zubař na zubu kaz, musí ho lokalizovat a zjistit celkový rozsah poškození. To se děje otevřením zubu diamantem, v Americe vrtákem z tvrdokovu na jedno použití. Před vyplněním zubu nějakým vhodným materiálem je třeba zubní kaz nejdříve odstranit. O tom se v novinách většinou nepíše, ačkoli právě toho se pacienti nejvíce bojí, protože je v naší pořád ještě trošku zaostalé zemi zvykem, proceduru provádět bez anestezie. Aby odstranění kazu nebolelo, dává se v civilizovaném světě pacientům injekce, kterou i u nás pojišťovny platí, avšak asi ze zvyku ji pacienti často nedostávají. Potom se musí počkat až injekce zabere. U horních zubů, které jsou v porézní kosti se čeká jen asi 2-3 minuty u zubů, dolních, které se nachází v masivní čelisti, to může trvat 10 minut i více minut, stačí-li vůbec injekce jedna. Čím hlubší kaz (u nás skoro pravidlo) tím opatrnější a pomalejší práce, ve snaze vyhnout se perforaci nervu. Vyvrtaný zub se musí potom vyfoukat, vypláchnout, desinfikovat a ošetřit. Zub se také musí podle použité výplně do určitého tvaru vybrousit. Do tohoto okamžiku jsme spotřebovali se sestřičkou dvoje rukavice, dvě roušky, dali pacientovi, „bryndáček“, 1 nebo 2 injekce, dvakrát až třikrát vyměnili vrták, nechali pacienta či pacientku dvakrát až třikrát vypláchnout, natřeli mu koutky úst vaselinou, vatičkou vydesinfikovali zub, dali do něj medikament, podložku a spotřebovali asi 6-8 vatových roliček, které se do pusy nehází jako bonbóny, ale musí se vhodně a opatrně umístit. Ručičky hodin poskočili nejméně o 20 minut a my ještě s tou, ať mi čtenář promine tu uštěpačnost, s tou „obyčejnou“ plombou ani nezačali. A všimnul si laskavý čtenář, určitě také pacient, že nám nad hlavou svítí celý den silné světlo, v zimě topíme drahým plynem, za zády přede předpisový sterilizátor, který předpisově tiskne dokumentaci, která se musí někam lepit a na zdi čeká rentgen, až ho zase zavoláme na pomoc. Také jsme chodili se sestřičkou do školy abychom to všechno uměli. Ale začněme raději dělat tu „obyčejnou“ plombu za 220 Kč. Jen časově jsme už ale mezi 330 – 340 korunami. Samozřejmě bez materiálu a injekce. Před zhotovením větší výplně se musí položit matrice, aby jsme se nedostali s materiálem výplně do mezizubního prostoru a mohli výplň vůbec nějak utěsnit. U amalgámu se musí čekat až zatvrdne, u výplně bílé se musí osvítit UV světlem. Potom se musí, každá jinak, opracovat a vyzkoušet kontaktním papírkem jestli není vysoká. Je-li vše OK, rozloučíme se zdvořile s pacientem, zeptáme se jestli to nebolelo a poděkujeme mu za trpělivost, popřípadě se omluvíme za delší čekání v čekárně. Potom bychom si třeba rádi trošku odpočinuli, ale máme pacienta dalšího, u kterého budeme dělat něco úplně jiného a kterému chceme dát vědomí, že jsem čekali celý den jen na něj a moc se těšili. Když uděláme takových pacientů za den deset, tak jsme dost vyřízení jak z práce, napětí při ní, chlácholení pacientů, tak i z toho, že musíme být stále ve střehu, ale dělat jakoby nic. Nebo snad chce někdo mít špatně placeného zubaře, který se bojí víc než pacient?

Stomatologie udělala obrovský pokrok, stejně jako kardiochirurgie a jako jiné disciplíny moderní medicíny. Nové krásné zuby jsou dnes jen problém finanční. Čím více zubů člověk ztratí, tím dražší je potom nahradit. Proto má svědomitě udělaná výplň nebo korunka na 20 - 30 let větší cenu, než zlato, kterým by se zub dal vyvážit. Jsou ale mezi námi lidé, kteří za práci zubaře nechtějí dát více, než stojí basička lepšího piva. Jestli jezdí také ještě dnes v autě, které se prodávalo před čtyřiceti lety, bez bezpečnostních pásů, protiskluzovému ABS a posilovačů brzd, tak já bych si k nim nesedl.

A ještě něco. Může mi někdo nakonec říci, jaký je rozdíl mezí bílou a teď už víme že stříbrnou výplní zubu spojenou se svědomitým ošetřením?

Čekám na odpověď hlavně od nadstandardních politiků, kteří o své voliče mají takovou starost. Ve třetím díle pravdy o plombách budu psát právě o nich a jejich výrocích, které by se často dobře hodily pro obveselení studentů stomatologie, když na ně přijde o přednáškách spaní po nějakém studentském mejdanu.