Jan Hulik

Haagská úmluva

24. 05. 2017 11:00:00
Haagská úmluva se týká mezinárodního únosu dětí, která byla v Haagu přijata 25.října 1980.Česká a Slovenská Federativní Republika ji podepsala 28.prosince 1992. Úmluva vstoupila pro Českou Republiku v platnost 01.března 1998.

Článek 1 říká, co je předmětem této úmluvy.

Je jím podle článku 1 zajistit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných nebo zadržovaných v některém smluvním státě.

V úvodu této úmluvy se ale říká - první věta úmluvy:,, Smluvní státy této úmluvy jsou pevně přesvědčeny, že ve věcech péče o děti mají zájmy dětí prvořadou důležitost, přejíce si chránit děti mezinárodní úpravou před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění.

Neprotiřečí si ta věta náhodou ? Na jedné straně se mluví o protiprávním přemístění a jejími škodlivými účinky, na straně druhé o prvořadé důležitosti zajmu dětí.Není v zájmu dětí tedy, aby nebyly přemístovány a zabránilo se tak škodlivým účinkům na ně.A co když se nejlepším zájmem dítěte rozumí to, že oni přemístit k mamince nebo babičce sami chtějí ? Tak tohle by nevymyslel snad ani Vlasta Burian ?

Je tedy v zájmu dítěte to, co dítě samo říká,či je v jeho zájmu, aby bylo uneseno, nebo má prvořadou důležitost v zájmu dítěte soudní rozhodnutí. Rozumí tomu někdo ?

Stanovený opatrovník dítěte Judr. Kapitán z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí,tedy dětí žijících v zahraničí,který svým poradenstvím na únosu spolupracoval, kalkuluje s tím,že české soudy mají za zájem dítěte to, co nezletilé dítě říká a podle toho rozhodují.

Čtenáři blogů na i Dnes si možná vzpomínají na serii mých blogů nazvaných ,,Ukradená Bára,, ve kterých jsem se v roce 2015 obracel na představitele našeho státu, kteří se domáhali návratu chlapců Michalákových a žádal je v podobném případě v České republice o pomoc.Jenže podle přesvědčení našich politiků,že nepravosti se dějí jen jinde, jsem si musel pomoci sám, vlastně pomohla sama dcera, která nevydržela vnitřní konflikt a přiznala, že byla navedena matkou o otci lhát. Teprve potom jsem si ji podle rozhodnutí soudu mohl v dětském domově,kde strávila půl roku vyzvednout.

Dnes chodí ve Vídni do česko-německé školy Jana Ámose Komenského, kde je spokojená a tak by mělo být všechno tak, jak být má. Bohužel není ! Prarodiče si podali žádost o svěření dcery do pěstounské péče, když matka byla pro duševní nemoc vyřazena, ačkoli pro vzornou péči otce,jak bylo Okresním soudem prokázáno k tomu není nejmenšího důvodu.Jenže dcera má k babičce pocit viny,protože jí musela dát na chodbě Krajského soudu v Hradci Královém sokolský slib, že u soudu řekne, že chce k matce ale slib nedodržela a teď ze strachu, aby babičku neztratila říká,že zase chce k ní a nic jí nevadí, že chce zůstat i v té vídeňské škole, což samozřejmě nejde, protože dědeček v Hronově, který z něj ješte nevytáhl paty, by tam asi sám umřel hlady.Samozřejmě je to celé nesmysl a hlavně babička zneužívá vnučku tím, že pokračuje v manipulaci dítěte, když dostala Krajským soudem povolené návštěvy a Krajský soud zrušil v tomto bodě rozhodnutí Okresního soudu, který za pomocí soudních znalců vše dlouho šetřil, dopátral se pravdy a vrátil dítě otci.

Že únos dítete rodičem, který ho nemá v péči není u nás trestný málokdo ví, a dozví se to až po únosu od policie, což pro něj znamená, že rozsudek o svěření dítěte do jeho péče byl vlastně apríl.Ale Česko mělo jako součást rakouského mocnářství k absurdistánu vžycky blízko,takže se není čemu divit.

Jestliže podle Haagské úmluvy má zájem dítěte prvořadou dúležitost, potom se otec uneseného dítěte signatářů úmluvy oprávněně ptá, na které místo byl úmluvou zařazen rodič, kterému bylo dítě dnes už čtyřmi rozsudky do péče svěřeno ?

Nestaví vlastně úmluva z Haagu, tak jak ji povětšinou chápe opatrovník a prý soudy v Česku celý princip výchovy dětí na hlavu tím,že rodiče a ti kteří o výchově dětí rozhodují,se mají v prvé řadě řídit přáním dítěte, tedy tím co děti sami chtějí ?Když bude chtít dítě skočit z okna,tak mu v tom budeme všichni ještě pomáhat? Nebo si máme před něj kleknout a prosit ho, aby to nedělalo?

Co jiného lze vyvodit z toho, že přání dítěte má přednost před rozhodnutím soudu ?

To, že dítě chtělo vyskočit z okna se už také stalo,ačkoli se ho otec ani nedotkl. Bylo navedeno matkou,prarodičkou a opatrovníkem,že se má otci bránit v případě, kdyby si pro ni přijel.

Dcera po návratu k otci,když jí bylo přes facebook , během nočního hecování řečeno duševně nemocnou matkou, nemoc byla odborným posudkem soudu prokázána a pravděpodobně také duševně nemocnou prarodičkou, což ještě prokázáno není, že soudní jednání není ještě u konce, chtěla dcera skákat z okna,když na ni otec bez křiku chtěl, aby si uklidila pokoj a zamknul ji ne v pokoji, ale zamknul byt.Přivolaná policie, když dítě volalo u otevřeného okna v létě o pomoc, nalezla otce, jak klidně umývá nádobí a tak v bezradnosti odvezla dítě na psychiatrii s čímž otec souhlasil,ačkoli dobře věděl, že dcera nemocná není,jen matkou a prarodičkou dále proti otci manipulovaná, čemuž soud už po tři roky nedokáže zabránit a znovu řeší další a další podání a odvolání ted už jenom prarodičů.

Tak daleko to dnes ve výchově dětí u nás dnes došlo! Opatrovník Judr. Kapitán z UMPODU se svými spolupracovnicemi psycholožkou Pávkovou a právničkou Jetelinovou okamžitě otočili incident se kterým si rakouská policie nevěděla rady proti otci a čekali na hranici, aby si dítě odvezli a mohli ji znovu dát do dětského domova.Jenže Rakušané dítě na základě platného rozsudku nevydali a protože dítěti nebylo ublíženo, tak poslali dceru na psychiatrii, jak už bylo řečeno.

Správný postup rakouské policie ale měl být, dítě odvést na vyšetření, jestli mu bylo ublíženo a v případě že nebylo a jednalo se o hysterické chování nezletilé pod vlivem matky, která neměla dítě v péči a prarodičky,která o dítě vlivem svého přesvědčení ,že jedině ona se může o dítě starat usiluje,zadržeje ho při návštěvách a účastní se únosů, předat dítě zpátky otci a doporučit mu, na matku a prarodičku učinit trestní oznámení. Otec dítěte, který se už čtvrtým rokem potýká s maniodepresivně nemocnou matkou, pravděpodobně i nemocnou prarodičkou a opatrovnickým úřadem v Brně který lže, což má Okresní soud,který již po čtvrté rozhodl o tom, že dítě bude a zůstane ve vzorné péči a výchově otce, což má rovněž za prokázané se ptá, jak daleko jsme my v Čechách spolu s našimi čelníni představiteli včetně prezidenta daleko od Norska,které se kritizuje ? Otec má dnes za to, že Češi, někdy papeštější než papež, díky EU a smlouvám, které před podepsáním moc nečetli a v Haagu se kochali asi jen Hollandskem, kde ještě nebyli, se Norsku zcela vyrovnali.

Dcera Barbara se dalším pobytem v Rakousku bez kontaktu s prarodiči stabilizovala a byla v pohodě.S novou rodinou otce začala podnikat výlety a v českoněmecké škole jak jž uvedeno, byla spokojená a štastná.To vše do doby, než Krajský soud zrušil v bodě návštěv rozhodnutí Okresního soudu a povolil prarodičce, která ji s nemocnou matkou unesla a proti otci manipulovala, návštěvy.

Otec Barbary měl také babičku a dědu.Bydleli v podkrkonoší,kde otec Barbary v dětství trávil celé zimní i letní prázdniny a kde měl stálé kamarády a kamarádky a kde se mu líbilo.V zimě sánkování a lyžování, v létě chytání motýlů,tenkrát ještě lítali,koupání v potocích,sbírání hub a zahrada se záhony,kde jsme si mohli tahat ze země mrkev a u pumpy omytou hned jíst.Bylo tam všechno, včetně rybízu na koláče a plno angreštů. V Kolíně, kde bydleli rodiče,později jen matka,protože otec seděl v komunistickém kriminále,třešně a jahody už končily a u babičky,kam otec s bratrem jako děti přijely zrovna začínaly dozrávat.Byl to náš dětský ráj.

Kdyby mi někdo tenkrát řekl, abych se nechal unést a mohl tam zůstat a nechodit do školy,tak bych to bez přemýšlení s radostí udělal.Jenže tenkrát na takovou pitomost nikdo s dospělých nepřišel. Teprve dnes, kdy máme Evropskou Unii a pitomosti se běžně dějí je možné,něco takového dítěti navrhnout a ještě k tomu nalézt u státní instituce jako je UMPOD zastání.

Není bez zajímavosti,že jsem já u té své babičky byl jen jednou na Velikonoce, protože velikonoční rituál se konal vždy v Kolíně.U babičky a dědy bylo sychravo a plno bláta, jak už to někdy na Velikonoce bývá.Nemohl jsem vyjít z úžasu,že jsem ve stejné krajině,jako pokaždé o zimních a letních prázdninách.Navíc všechno ztratilo barvy,protože jaro ještě nestačilo ,,nabrat dech,,.To samé se stalo potom najednou i v létě,když jsem dospěl do věku na přelomu svých 14-15 let.Všechno nějak zešedivělo. Ke všemu ještě babička onemocněla a tak byl najednou všemu konec.Nevěděl jsem,že u mě nastala puberta,předěl mezi dětstvím a dospělostí,kdy končí spontální dětská radost a začíná splín,který trvá dlouho a ta dětská radost, která bezstarostné děti zachvacuje,se už nikdy nevrátí a dospělý člověk si ji musí udělat nebo koupit sám.

Proč o tom píši v souvislosti s unesenou Bárou ? Nejenom proto,že nemocná matka, ke které se připojila psychicky postižená prarodička,zkazily Barunce dětství,o čemž je dnes otec už přesvědčen, ale hlavně proto, že znovu zmanipulovaná dcera říkajíc,že chce k babičce,neví nic o tom, že čas se nezastavil a vše je úplně někde jinde, než bylo v roce 2014 a dříve , kdy žila zpočátku na rozhraní mezi Českem a Rakouskem.Dnes je zvyklá na volnost a jiný život a tak jako skončily panenky a pohádky a začalo Youtube, zkončil i dětský ráj jejího ranného dětství. Prarodička však jejích vzpomíkek na toto dětství zneužívá k tomu, ji k sobě připoutat !

Protože základním článkem státu je rodina, kterou Ústava státu chrání a rodinu tvoří rodiče a děti a né prarodiče a děti, mají také rodiče před prarodiči absolutní přednost a tím i právo rozhodovat o tom,když prarodiče výchovu rodičů dětí maří, dětem ve styku s nimi bránit.

Haagská úmluva tedy podle názoru otce ignoruje svým způsobem i Ústavu, protože i když se rodina rozpadne rodiče zůstavají a myslet si, že blahem dítěte je to, co dítě nikdy nechtělo a teď říká, že chce, je to samé jako vydávat svátek Valentýna za svátek lásky, kdy se mohou mnozí přetrhnout a něco z lásky kupovat. Svátek Valentýna ničím nepodložen není tedy žádným svátkem lásky ale novým vynálezem především obchodu, jako je to, co chce prarodička ústy Barbary, nejlepším zájmem né dítěte ale jejím.

Bára toho o čase ještě mnoho neví, tak jako to neví nikdo hodně mladý, pro koho čas ještě nezačal existovat. Neví nic o tom, že prarodiče nejen fyzicky stárnou ale někdy se pro některé z nich čas docela zastaví, což je případ jejího dědečka,který nikdy neměl a nemá svůj telefon a babička je s tím svým dvacet let pozadu.Otec je sice pozadu také, ale jen nějakých deset let. Ale na rozdíl od prarodičů Barbary o tom ví,umí si z toho dělat legraci a neříká jako nerudný dědeček,že takové nesmysly nepotřebuje, protože ve svém zpátečnictví neví, že každým telefonem pro seniory se dá zmáčknutím jediného knoflíku přivolat pohotovost.Otec Barbary jako svědomitý otec nezletilé takový telefon samozřejmě má.

Barbara by byla u prarodičú dnes velmi zklamaná a je na soudu,aby jí tohoto zklamání ušetřil, protože prožila těch změn a zklamání vinou matky a prarodičky, které jí ten předpubertální bezstarostný konec dětství totálně zkazily více jak dost.

Nevyrazil by tedy každý rodič,který své dítě miluje a byl ochotný ke kompromisu s takovými prarodiči ( matka je prokázaně duševně nemocná ) a neurvalým opatrovníkem, který na ,, svůj,, úřad pohlíží jako na nedobytnou baštu se svými přisluhovačkami s mentalitou poslušných dozorkyň nejraději dveře, které by se otvíraly někde nad propastí, ze které by se už nikdy nevyškrábaly ?

O Haagské úmluvě Barunka také nic neví, ale kdo ji dobře zná je pro otce apokalyptický opatrovník,stojící chronicky na straně matek a pramatek a proto Barunka musí znovu a znovu pod taktovkou Judr. Kapitána a jeho poslušných dozorkyň, které se budou jednou hájit tím,že jednali v zájmu dítěte,opakovat, že chce k babičce, ačkoli objektivně viděno, tam logicky nemůže chtít jít, protože by ji mimo koláčů a chlupatých knedlíků se zelím, které ,,babička,, dobře umí, nic jiného nečekalo.To ví otec a měl by to konečně vědět i Krajský soud a všichni, kteří se zaslepeně a z pohodlnosti Haagskou úmluvou ohánějí, aniž by se nad jejím pravým významem a neštastnou první větou zamysleli ?

Pro otce je tedy problém v tom, že přání mé dcery u koho chce být je jen přáním pomatené prarodičky podporované opatrovníkem,který si plete svůj úřad s dětskou křížovou výpravou ve středověku, která jak víme, zkončila záhubou všech dětí, ještě než někam došly.

Barunka si také přála ještě před rokem koupit knížku ,,Babička,,od Boženy Němcové než zjistila,že jí to nic neříká protože tam není žádný power off.Ona to dnes totiž není knížka pro děti, ale jen pro dospělé, kteří tam hledají ,,tajemství,, kněžny Zaháňské.

Když to shrnem, přání Barbary být u babičky je jako by letěla na draku Falcovi z filmu ,,Nekonečný příběh,,. Poslední tři roky jejího dětství, kdy střídavě nechodila do školy a potulovale se s duševně nemocnou, stále opilou matkou po hospodách i jinde se její život takovému letu silně podobal.Dnes je v Rakousku v pohodě, na nic si nestěžuje,po babičce nepláče a přesto říká,že chce k ní.Pro tento rozpor je vysvětlení jediné a to zhora popisované.

Jen lidé, kteří sami žijí v pohádkách reklam o dobrotivých strýčcích, tetičkách, dědečcích a babičkách s perfektmími protézami, které drží jako přibité a z obrazovek televizorů na ně vane v jejich fantazi vůně Odolu a Kukidentu mohou podobnému nesmyslu brzy třináctiletého dítěte, žijícího ve Vídni věřit.Věřit v touhu dítěte žít u babičky s dědečkem, kteří májí dvoreček velký jako dlan a když není v televizi olympiáda nebo fotbal žít u dědečeka, který spí nebo jde za kamarády na slivovici a vrací se vrávoravě nebo se nevrací vůbec a musí se pro něj jít.Babička si potom zase dá ráda s kamarádkami cigaretku a kafíčko a pro svoji touhu vychovávat Barunku se nachává obdivovat, aniž by věděla, co si kamarádky o ní myslí.Jistě by se mezi nimi našla některá, která ví, že je babička Báry střelená a potřebuje nutně psychiatra.

Haagská úmluva je 40 let stará a život dětí, kterého se týka se mění stejne rychle jako oni sami.Většina občanských zákonů nestárne. Mnoho jich je ještě z doby Napoleona. Jsou ještě starší. Jiné by se měly po nějaké době upravovat a době ,,připasovat,,.Problém je v tom, že úprava je někdy horší než zákon původní, protože každý zákon musí být schválen a mnozí z těch, kteří mají souhlasit nebo nesouhlasit vůbec nevědí ,, která bije ,, a proto úpravu musí brzy vystřídat zase úprava další.

Je opravdu velmi smutné, že některým lidem jako je ředitel Judr. Kapitán, který má v názvu svého úřadu to, co nedělá, je třeba připomínat,že dobrou polovinu genů na nosiči dědičných vlastností telefoní šnůry DNA mají děti také po otci a že jsou dětmi jen po určitý čas, než se dědičné vlastnosti obou rodičů začnou objevovat a než přijde čas ktomu, aby se v plné šíři rozvinuly.

Mému synovi z prvního manželství zapoměla matka říct mimo jiného, kdo byl kdo, z otcovi strany.Když jeho užaslý otec,tedy já, viděl jeho fotografie z New Yorku, tak se ho zeptal: ,, Víš ty kluku po kom ten talent máš?,,. Syn to nevědel a tak mu to otec řekl. Jeho strýc byl před válkou sportovním reportérem v nakladatelství Mellantrich v Praze,fotografoval povstání, Beneše asi tisíckrát a po válce hlavně ženy v závoji i bez závoje.Kamarádi se předháněli v ochotě mu u toho svítit.Talent nezdědil po svém otci, tedy po mně i když já umím také fotografovat, ale bohužel jsem se tomu nevěnoval.

Většina matek u nás i jinde,které si děti z manželství odvedou jim o otci a jeho rodině neřeknou vůbec nic, čímž je samozřejmě poškodí.Matky, jakmile se s otcem nepohodnou, začnou děti považovat za svůj majetek a zákonodárci si myslí, že otcové jsou v domácnosti nemehla a děti by u nich strádaly protože neumí vařit.Ale o tom už jsem psal a je to zbytečné, dokud nepřijde jako ve všem tzv. trend spojený se strachem, že zaostáváme.Je to jako v módě, jenže tam je strach ze zaostávání tak velký,že to jde rychle.Často je ten strach tak velký, že se to začne přehánět a kalhoty do zvonu už nejsou do zvonu ale začnou se podobat dvěma sukním ve větru.

Mnělo-li by tomu být tak,že podle Haagské úmluvy má mít největší váhu přání dítěte,potom je tato úmluva velmi zaostalá a je třeba ji rychle novelizovat, což je ale u podpisu tolika států problém,a toto je také problémem celé slavné EU.Zákony EU řeší jen to, co je za A nanejvýše jěště co je za B, ale co je na konci abecedy se ponechá každému, jak to sám vidí.

Jak má být bez zamyšlení platná úmluva Evropské unie z roku 1980,ve které Česko v té době ani nebylo a když ji podepisovalo tak převládalo mínění, že co platí v EU je všechno správné a nikdo to moc nečetl.On každý zákon bez výkladu je vlastně velkým pohodlím,dobře omývá ruce, ještě lépe se ohýbá a hlavně s ním není moc práce !

V roce Haagské úmluvy 1980 byla v Evropě hluboká studená válka a mezi tehdejším Československem a zeměmi jako je Německo a Rakousko byly ostnaté dráty. Jak rozhodovaly tehdejší soudy u nás,když už platila v EU Haggská úmluva,tak na to by bylo dobré se zeptat třeba naší slavé modelky paní Pařízkové, která chtěla tehdy za svou maminkou na západ.

Ty ostnaté dráty neznamenaly jen studenou válku a tzv. železnou oponu,ale úplně jiné úhly pohledu způsobené úplně jiným způsobem života.Soukromé vlastnictví a podnikání neexistovalo,kolektiv měl přednost a byly ještě horší věci neslučitelnými se svobodou a základními lidskými právy demokratické společnosti.Dříve bylo dítě to poslední, které mělo co říci a dnes má mít hlavní slovo ? Je to přesně podle zákona, čeho dříve bylo málo a o čem se nám jenom zdálo, tak na to ted bude mít bez zásluhy každý právo. Nebo stručněji ode zdi ke zdi.

Tím nechci říci, že když si odmyslíme ideologii a nesvobodu, že tady bylo všechno špatné a na západě všechno znamenité.V Německu kupříkladu dodnes neexistují obědy ve školách a našlo by se spoustu jiných kladných věcí které tady byly samozřejmostí a na západě neexistovaly. Ta železná opona však nebyla jen na hranicích ale i v hlavách mnoha, možná většiny lidí.

Není se čemu divit když si uvědomíme, že tady neproběhla vzpoura mládeže jako na západě na konci šedesátých let a s touto vzpourou mládeže spojená sexuelní revoluce a ta zase úzce pojená s emancipací žen atd.To vše a nejen to, co symbolizoval Dubček zkončilo u nás pod pásy ruských tanků a vše probíhá o překot teprve teď.Německo a Rakousko to mají už 40 let za sebou i když nepřehlédněme,že Němcům trvalo 60 let než si dokázali přiznat, že neprohráli jenom válku, ale byli také spojenci osvobozeni. Je to k neuvěření, ale bylo tomu tak.

Přejděme radši k věcem stejně názorným, ale veselejším.Češi se teď učí u Pohlreicha vařit a on v televizi nemluvit sprostě.Němci se učili italskou kuchyni v letech šedesátých, když začaly svými kéfry (VW) jezdit do Itálie.Mají tedy co se italské kuchyně týče před Českem náskok 50 let.Češi se učí zacházet se zeleninou teprve nyní,protože tady nebyly za bolševika trhy a dnes jim to díky německým řetězcům na každém rohu jde prima a rychle.Němci zaplavili a naučili Česko své neuzené buřty na opékání jíst,protože ty červené uzené jsou opékáním svými nitrosaminy rakovinotvorné.Rakušani zase nezapomněli sice né moc zdravou ale dobrou českou kuchyni, zato Češi zapomněli,protože v restauracích majitelé sami nevaří v nich vařit totálně, čehož je zase Pohlreich dobrým důkazem.

Co má co společného Haagská úmluva s vařením ?Nevím, ale nejsou zákony vlastně recepty na to, jak se chovat,jak obchodovat,jak se domlouvat, jak se ženit a vdávat a jak se rozvádět ? A také o tom, komu svěřit po rozvodu děti,jsouli posuzovány zdravým rozumem. Je opravdu s podivem a mně to hlava nebere,že střídavá výchova hlavně u dětí v předškolním věku není už dávno samozřejmostí.V Německu má střídavá výchova už nějakou dobu absolutní přednost.

K úmluvě v Haagu jsme se sice vzadu připojili, ale ona se nám zatím vpředu rozpojila. Co ted s tím ? Cožpak ale může soudu dnes někdo nařídit, že nesmí vynést nějaký nekonvenční přelomový rozsudek, když mu žádný telefon z ústředního výboru už nehrozí? Takový rozsudek se potom může stát vlajícím praporem a příkladem pro ostatní soudy. V Rakousku jako v katolické zemi se to dá ještě trochu pochopit, protože panna Marie by se mohla zlobit, ale kde hledat důvod pro Česko, které se rádo dívá do moderního zrcadla a vidí tam ještě často císaře pána nebo ,, novátora,, Lisenka.Tedy minulost na kvadrát.

Také mně velmi zajímá,jak může naše Ministerstvo práce a socialních věcí vedené pani Marksovou z CSSD rukou pani Mgr.Šlesingerové napsat, že si matka v rakouském Hollabrunu dítě vyzvedla a přivezla do česlé republiky ?!

To ona pani Mgr.Kateřina Šlesingerová,ředitelka odboru ochrany práv dětí neví,že není jen tak jednoduché si dítě někde vyzvednout a někam ho odvést ? Tuto elementární skutečnost je třeba pani ředitelce na jednom z nejvyšších míst ochrany práv dětí v České republice, připomínat? Paní ředitelka neví, že děti si smí odvážet jen ten, kdo je k tomu oprávněn ? A že oprávněn k tomu může být jen ten, kdo má dítě ve své soudem přiznané péči ? Jestliže to neví ředitelka českého Ministerstva práce a socialních věci, které je nadřízeno Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, řízeného zase Judr.Kapitánem, potom vyvstává otázka,jaká je odbornost lidí řídící české úřady? Jsou to jen pochybení, když je nebo bylo možné za úplatu jakéhokoli druhu vystudovat vysokou školu pro právo za dva nebo tři měsíce a zastávat potom vedoucí mista a úřady ve státě. ? Takováto korupce a pochybení destabilizují celý náš stát a celou naši společnost, před světem ji znevažují ale hlavně lidem v naší zemi ubližuje a páchá jim škodu?

Oblíbený herec pan Brzobohatý v listopadových revolučních dnech roku 1989 na otázku reportéra televize, jak si představuje naší zemi po deseti letech říká do mikrofonu za nadšeného souhlasu okolostojících ( mám to na videu ) :,,Představuji si ji jako zemi, kde nám vládnou lidé kteří umí, znají a ví ,,.Od té doby uplynulo 28 let a Ministerstvo práce a sociálních věcí píše svým občanům větší nasmysly, než za komunistů.Potom se nelze divit tomu, že je všechno čím dál tím hořší a není koho volit i když se lidem nežije zle.Jenže život není jen o knedlících.Když úřad ředitele Judr. Kapitána překroutí hlášení rakouského sociálního úřadu v překladu do úplného opaku, což bylo soudem prokázáno,potom už přestává legrace a jsme tam, kde jsme za bolševika byli.

Pani Šlesingerová z ministerstva umí dobře citovat a opisovat paragrafy.Jenže paragrafy tady nejsou od toho, aby lidem ubližovaly a dávaly jim pocítit jejich tvrdost, ale aby nam pomáhaly.A právníci jako paní Mgr.Šlesingerová jsou tady od toho,aby se nad paragrafy zamýšleli ( de lege ferenda ) i nad tím jak se mají aplikovat ( de lege lata ).

Ředitelka ministerstva Mgr. Šlesingerová ve své snaze ospravedlnit opatrovníka Judr. Kapitána, moje stížnost na ministerstvu se týkala právě jeho, píše že střet zájmů zákoného zástupce a dítěte, nemusí být v souladu s nejlepším zájmem dítěte(§5zákonač.359/1999).

Jsme znovu u Haagské úmluvy a jejího výkladu. Víme ale už více.Každý student práva je brzy seznámen s tím, že právo nejsou jen paragrafy, ale i to, umět se nad nimi zamýšlet, aby mohly být správně aplikovány.Známe to z amerických filmů.Dovoluji si připomenout slavný film o soudu mezi učením Charlese Darvina a Biblí. Film končící konstatováním,že Bible je dobrá kniha, ale není jediná.Těch filmů byla celá řada kupříkladu ,,Kdo seje vítr,,Dvanáct rozhněvaných mužů,,z těch starších a celá řada novějších kupříkladu velmi se hodicí Kramer proti Kramerové s Dustinem Hoffmanem a Merill Streepovou. Všechny mají jedno společné.Úhel pohledu, což je pro anglosaské právo typické.Nejsem právník, a dovoluji si tvrdit jen to, co jsem vypozoroval.Ten první film, který jsem jmenoval je toho asi nejlepším příkladem.

Co je v nejlepším zájmu dětí ? Učit děti Darvina nebo něco z Bible ?

Co je v nejlepším zájmu dítěte, z pohledu dítěte a co je v nejlepšim zájmu dítěte z pohledu

otce? To je třeba odlišit a potom použít zdravého rozumu !

Pani Mgr.Šlesingerová z ministerstva mluví o možném střetu zájmu dítěte a otce.To samotné je už perfektně absurdní, protože střetu zájmů mezi dětmi a rodiči se od nejútlejšího mládí dětí říká jinak výchova !

Strčit do dítěte,třeba ho i povalit, když chce dát ruku na rozpálenou plotnu nebo kamna je v zájmu koho? Dítě začne brečet, protože se uhodí do hlavy a půjde si stěžovat matce a otec bude muset vysvětlovat.Budeli matka normální tak dítěti vysvětlí, že ho tatínek chtěl ochránit.Budeli matka méně normální a třeba před rozvodem s otcem, tak může tu plotnu zamlčet.Viditelná boule na hlavě dítěte může být potom kýmkoli zneužita.Když bude dítě navedeno, aby řeklo že ho táta kopnul a povalil, tak to bude mít otec před soudem blbý.Ale bude to mít později blbý i to dítě,protože ho bude vychovávat prolhaná potvora matka, ale to mu dojde jen v případě,že se s otcem zase jednou skamarádí, což je málo kdy. I ve filmu Krámer proti Krámerové je něco podobného. Otec si povídá u pískoviště s jiným otcem a kluk spadne ze šplhadla a rozrazí si hlavu.Otec tomu zabránit nemohl.Otec kluka popadne a letí s nim na pohotovost.Advokát matky se potom pokouší zobrazit před soudem otce jako neschopného se o dítě starat.

Takovýchto událostí,které vyrábí opatrovník Judr.Kapitán se svými pomocnicemi z UMPODU jsou v případě dcery Báry celé řetězce a Okresní soud v Náchodě je rozplétal dva roky a půl.Barbara byla mezitím v rukou duševně nemocné únoskyně a potom čekala půl roku v dětském domově, než si pro ni otec mohl přijet.

Výsledkem střetu zájmu otce a Barbary o čemž deklamuje pani Šlesingerová je jen její zcela zbytečné střílení paragrafů po otci, protože žádný střed zájmů nikdy neexistoval.Kdyby se soud hned zpočátku alespon v náznaku snažil,tak by zjistil, že dcera nikdy,nikde neřekla,že by chtěla bydlet u babičky, která se jí ted domáhá,ale chtěla k ní jen jezdit, což bylo zcela normální a otec ji tam také neúnavně vozil,dokud u babičky nepropuklo něco jako laktační psychóza a podala si zcela nepochopitelně žádost o svěření mé dcery do její pěstounské péče.

Legitimním zájmem otce je, se o své dítě starat. Kdyby tomu mělo být jinak, nebyl by otec dobrým otcem.

V našem případě jde ale o zájem zmanipulovaného dítěte.Když bude dítě tvrdit, že se babička proměnila v panu Marii a ta jí řekla, aby šla k ní, budeme jí to také věřit? Pani Mgr.Šlesingerová asi ano, protože o tom nebude moc přemýšlet a Judr. Kapitán se bude jen tvářit,že tomu věří, protože si myslí, že právě za to je placen.Tedy mezi námi tomu ani nevěří, ale má natolik hroší kůži, že je mu osud dítěte, svěřeného do rukou duševně nemocmé matky úplně jedno.Samozřejmě si přitom myslí své a já bych se chtěl dožít toho, až bude lidem do té hlavy vidět,prý se to už blíží tak lidé jako je on se potom poznají podle toho, že budou všichni u té jedné víry u které muži na hlavě nosí turbany aby se do nich vešly rušičky.

Předním hlediskem sociálně právní ochrany dětí je prý zájem o blaho dítěte.

Ano a blahem všeho lidstva měl být komunismus.Amen

Autor: Jan Hulik | karma: 7.88 | přečteno: 353 ×
Poslední články autora