Šestý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

4. 08. 2019 10:00:00
Když jsem dělal na universitě v Tübingenu zkoušku z biochemie, tak jsem ,,jel“ jako kolovrátek, protože jsem měl vše ,,navrčené" z mojí nejmilovanější učebnice a to byla ,,Chemie života" od Jiřího Fialy.

Jediná česká učebnice, kterou jsem v Německu použil, protože byla genialně polopaticky a vlídně napsaná. Takových je málo. Byla to také jediná zkouška, na kterou jsem se vyloženě těšil. Znal jsem ji zpaměti.

Pan profesor nejdříve kýval souhlasně ke všemu, co jsem povídal hlavou, ale potom přestal hlavou kývat a jen poslouchal a najednou povídá: ,,Stop. Odkud to máte ?“ ,,Jak prosím pane profesore?“ ,,No, co tady povídáte, odkud to máte“ zeptal se znovu pan profesor. Viděl jsem, že se nezlobí, ale koukal na mně jako kdybych přišel v pumkách a placaté čepici, co se nosilo po válce. Řekl jsem mu po pravdě, že jsem se učil z jedné české učebnice, kterou mám rád. ,,A ze kterého roku je ta učebnice,“ ptal se dál pan profesor. ,,Já nevím, asi z konce pedesátách let,“ odpověděl jsem nejistě. Při zkoušce se psal rok 1979. ,,Je to špatně pane profesore?“ zeptal jsem se rozechvěle. ,,Není, jen ty názvy jsou poněkud zastaralé, tak pokračujte,“ řekl profesor a já zase spustil ten kolovrátek. Nakonec to panu profesorovi stačilo, dokonce jsem měl dojem, že ho to i pobavilo. Kluci ze skupiny to slyšeli jinak něž se učili a mysleli si, že mě vyhodí . Jenže on mi dal dvojku a oni dostali trojky. Mně jenom řekl, abych k tomu přidal ty modernější názvy, ale jinak že není problém. Kluci jen kouleli očima a potom mi nějaký čas říkali ten učenej od Karlova mostu. Mně to nevadilo, protože já jim v duchu říkal ti pitomci od Nekáru, protože Tübingenem protéká řeka Nekar.

Triglyceridy jsou pěkný potvory. Jsou to tři tukové kyseliny, které spojuje glycerin v jeden celek. Je to v podstatě ten špek, který všichni nenávidíme a proti kterému většina lidí bojuje. Jedni běhají, jiní plavou, třetí nic nejedí, aby krátce na to jedli za tři a ti čtvrtí jsou stále na pokraji infarktu. K těm jsem patřil i já a byla doba, kdy jsem měl krátce i třicet a více přes. Ke všemu jsem měl hezkou mladou ženu, která říkala, že jí to nevadí, že mě má ráda takového, jaký jsem. Tak od takové manželky je nejlépe utéci. Ale už jste viděli někoho, kdo utíká před tím nejhezčím na světě?

Ty zatracené triglyceridy jsou právě tam, co nám nejvíce chutná. Pěkně prorostá šunka, smetana, šlehačka, ty nejlepší, protože nejtučnější sýry, ty nejlepší salámy, podle libosti lze dále doplnit. A teď dvě největší pecky. Játra jsou fabrika, která je ještě z cukru, mouky, tedy chleba, rohlíků a těstovin vyrábí. Ta pecka druhá je to, že alkohol všechno to dobré, co jsme snědli a nedokázali si říci dost, ještě vynásobí. Takže když si dáme něco hodně tučného, abychom nebyli hned opilý, třeba to koleno, nebo kachnu s knedlíky, tak to je jako když raketa odhodí první stupeň od vypáleného paliva a alkoholem se zapne stupeň druhý a třetí. Děje-li se tak často, nemusí být z oběžné dráhy zpátky na zem návratu. Já jsem se díky umění lékařů v Budějovicích vrátil. To ale nemusí znamenat, že když mi zgenerálkovali motor, že ta kára bude jezdit zase jako nová, protože nikdo neví, jak jsou nebo nejsou zpuchřelé ostatní hadičky někde jinde, třeba v hlavě. Mám pokračovat? Raději nikoli. Chci říci, že návrat ke každodennímu svátečnímu jídelnímu stolu není možný a já dnes upřímně lituji, že jsem to nechal dojít tak daleko. Proto píši tento deník rekonvalescenta. Smutné je, jak pro ty triglyceridy tak i pro mne, že si je organismus dokáže vyrábět sám, protože jsou potřebné, ale jejich nadprodukce může být dědičná a já věděl, že otec měl arteriosklerózu také. K tomu jsem vystudovaný lékař, a jak na začátku tohoto blogu napsáno, ,,Chemie života“ od Fialy byla moje zamilovaná knížka a na zkoušku z tohoto oboru jsem se těšil. Ale netěšili jsme se všichni, když jsme se zamilovali, ženily a vdávali se, a neslibovali jsme si věrnost a nepřáli si pro svoje děti jen to nejlepší? Ale mohu jít ještě dál. Dokázali jsme si tu radost ze svobody a opravdové demokracie ohlídat. Myslím, že zrovna tak málo, jako já to svoje zdraví.

Jistě si zase dám tu kachnu, ale budu si teď pomatovat, kdy byla naposled. Některé věci si ale už nedám. Ale to je čistě moje věc o které nebudu psát.

A k večeři dnes už také nic nebude. Jen jablko. Ale velké a to nejlepší s tou nálepkou ,,Pink Lady.“

Autor: Jan Hulik | neděle 4.8.2019 10:00 | karma článku: 10.89 | přečteno: 211x

Další články blogera

Jan Hulik

Medvědi - sedmý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

30.07.2019 Jak každý ví z mytí nádobí, mastnota je ve vodě špatně, skoro vůbec ne rozpustná a když, tak jen ve vodě velmi horké.

21.8.2019 v 10:00 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Hulik

Slunce, seno a Nový Oldřichov z mého pohledu dneška.

Do Oldřichova se jelo hned jak skončila škola. V Kolíně třešně a jahody končily. Ale v Oldřichově právě začaly dozrávat. V Kolíně jsme museli všechno kupovat.

16.8.2019 v 14:48 | Karma článku: 9.60 | Přečteno: 295 | Diskuse

Jan Hulik

Slunce,seno a Olympiáda v Novém Oldřichově

Jestli si někdo myslí, že se jednalo o nějakou dětskou chvilkovou hru nebo improvizaci, tak tomu tak nebylo.. Byla to Olympiáda se vším všudy.

11.8.2019 v 10:00 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 216 | Diskuse

Jan Hulik

Slunce,seno a Nový Oldřichov.

Nebylo tam jen slunce a seno ale i nádherné zimy. Takové už dnes asi nejsou. Největší senzace byla, když se udělal firn. To bylo tak, když vrchní vrstva sněhu zmrzla a udělala skořápku jako na vajíčku.

7.8.2019 v 10:00 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Operace byla náročná, ale přežila jsem

Cítím to jako velkou nespravedlnost, že zrovna já jsem musela prodělat tak zákeřný útok, navíc v době, kdy pomoc byla tak daleko...

23.8.2019 v 0:57 | Karma článku: 23.67 | Přečteno: 717 | Diskuse

Hana Bordovská

V(d)ěčné téma - NOČNÍK

A už chodí na nočník? Ne PS: tohle není článek pro šikovné maminky šikovných dětí, které je svou pílí a šikovností do dvou let přesvědčily o nepřeberných výhodách vyměšování do nočníku.

22.8.2019 v 21:37 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 288 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Nezapomeňte - půlčík slivovice nebo endiaron s sebou…

„Ahoj, tak už ses vrátil z dovolené u moře? A jak ses tam měl?“ „Babi, z počátku prima, ale pak - ani se neptej... Něco špatného jsem snědl a rozbolelo mě břicho. Někteří na dovolené přiberou a já jsem tam zhubl nejmíň o tři kila."

22.8.2019 v 18:58 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 716 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jaké je mlčení ve tmě?

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Prý... budou jen mlčet. Neřeknou ani slovo! Tak se domluvili. Dopadne to?

22.8.2019 v 5:00 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jan Hulik

Medvědi - sedmý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

30.07.2019 Jak každý ví z mytí nádobí, mastnota je ve vodě špatně, skoro vůbec ne rozpustná a když, tak jen ve vodě velmi horké.

21.8.2019 v 10:00 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 11.49 Průměrná čtenost 451

Autor se narodil dva roky po válce (té druhé) v Kolíně v rodině podnikatele, který se neskrýval se svým antikomunismem a odporem k idiotskému socialismu.Na rozdíl od většiny svých vrstevníků byl přes rádio Svobodná Evropa, které jeho otec každý den poslouchal, od útlého mládí pravdivě informován o událostech ve světě.Svého mimořádně jazykově nadaného otce si moc neužil, protože ten byl od jeho 8 let 10 let komunisty žalářován. Zcela logicky po okupaci v roce 68 autor emigroval do Německa kde vystudoval obor zubního lékařství a prožil většinu života. V Mnichově se setkává na přípravě ke studiu s Karlem Krylem, kterého několikrát navštěvuje při vysílání v rádiu a vzpomíná při tom na svého otce.Autor se charakterizuje obdivem k lidem, kteří dokázali jít vizionářsky proti proudu. Například takovým, jako je dnešní německá kancléřka Angela Merkelová.

Můj email je dr.hulik@gmail.com

Najdete na iDNES.cz