Ukradena Bára--ledy pukají a jaro se blíží.

Můj táta se těšil každý rok na Josefa. Né proto, že byl sám Josef a měl tedy svátek,ale proto, že na Josefa začaly na Labi pukat ledy.

Pro těžaře písku,kterým táta za první republiky byl,to znamenalo začátek nové sezony a přílivu nových peněz.

Bylo to stejné, jako se těší každý pěstitel na sklizeň dobré úrody.Jenže tátovi připlaval čerstvý písek bez ohledu na počasí.Stačilo čekat a zatím těžit na jiné zatáčce řeky, kde se písek usadil dříve.

Jakou má souvislost pukání ledů na Labi s únosem Báry? Ta souvislost je v tom čekání a rozdíl v tom,že táta věděl že kolem Josefa to začne,ale já nevěděl, kdy se Bára začne probouzet a klec do které byla posazena matkou a prarodičkou a kterou ceské úřady s Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí s Judr. Kapitánem v čele pojistili zámky,rozbije.

Stát se to muselo.Tak jako přicházejí nové generace a noví nesvéprávní  vzdy znovu lomcují mřížemi,protože nechtějí žít ve lži a tím v ponížení, tak podobně i děti závislé na rodičích se začnou proti nim bouřit a v rodině dochází k první explozi,která se nazývá puberta.

Tento přirozený biologický proces napomohl jistě i tomu,že Bára přiznala své lhaní o otci, navedená matkou a prarodičkou.Až na jaře ,,ledy roztají úplně,, vyplave jistě  na povrch všechno ostatní .Kdo dítě zmanipuloval,kdo na tom spolupracoval,kdo tomu nebránil ač pravdu znal a kdo z moci úřední stranil podvodu a zločinu s manipulací dítěte a jeho odcizení otci.

Čeština nedělá jak se zdá velkého rozdílu mezi zlým činem a zločinem. Každý zločin je samozřejmě zlým činem. Je také každý zlý čin zločinem ? To záleží asi na tom, jestli je zlý čin žalován a odsouzen. Co když se ale zlý čin nepodaří z nedostatku důkazů odsoudit ? Přestane být potom zlý čin činem zlým ? Určitě ne !  Zlý čin se stane činem jěště horším, potože oběti zlého činu se nedostane zadostiučinění a pachatel zlého činu může páchat zlé činy další. Barbara byla svému otci navzdor pravomocným rozsudkům unesena třikrát bez následků pro únoskyně.Potřetí obě únoskyně poučeny pravděpodobně Umpodem ( českým Bernevernetem )  jak únos provést a co musí předcházet aby dítě nemohlo být potom vráceno,tomu komu ho soud prirkl.

 Po zinscenovaném připraveném únosu začal neuvěřitelný, naprosto vyčerpávající proces a boj nejen o navrácení dítěte,ale především o záchranu jeho budoucnosti. Barbara je dodnes v dětském domově,ačkoliv má otce a teď i v osobě otcovy novomanželky,kterou Bára dobře zná a má ráda,i kamarádku popřípadě zastánkyni,kterou ale Barbara nikdy u otce nepotřebovala. Kdo se ale bez zastánkyně v boji s českými úřady neobešel,byl otec sám.Ten boj není jěště dobojován. Jaro nám ale s určitostí napoví a autor blogu ,,Ukradená Bára,, to svým čtenářům opet napíše.

Záchranou Báry ovšem všechno nezkončí. Autor si bere za úkol ukázat na mikrosvět zla,kterému se nevěnuje dostatek pozornosti. Otec Barbary nepovažuje za přehnané vzpomenout zla,které začalo v prvním autobuse, ve kterém byli výfukovýmy plyny udušeni první z bezbraných, duševně nebo tělesně postižení lidé za nacismu v Německu.

Jak lhostejnost k těmto začátkům zkončila,netřeba myslím dále připomínat.