Dopis ženě, kterou by měl každý znát.

Ještě nikdy jsem nepsal žádné ženě dopis tak zmaten, jako píši vážená pani dnes Vám. Vůbec nevím jak začít a jak pokračovat, ačkoli mi to jinak nedělá žádné potíže. 

Ale na to psát ted Vám mi chybí náhle nejen  slova, ale jak se mi zdá i odvaha. Myslím, že to ještě nikdy nikdo nezkusil , psát právě Vám, ale o to více jsem přesvědčen, že toho  třeba je. Nežil jsem ve Vaší době, ale znám zemi, ve které jste žila Vy. Neznal jsem Vás, ale znám lidi, kteří  znali Vás. Mluvili o Vás, ale nikdy jsem se toho  moc  nedozvěděl. Jako by  všichni cítili dodnes jakousi bezmoc z toho, že Vám nemohli pomoci. Nemohli ?  V pozdější době, když už jste tady nebyla, protože Vám a Vašim dětem vzali život se lidé ležíce před tanky snažili zabránit tomu, aby mohli jet tam, kde chtěli jejich šílení přikazovatelé, jako ve vaší době, pokračovat ve vyhlazování lidí jen proto, aby ukázali svoji moc a svůj samolibý běs na předělání světa . Vím o Vás, že jste byla šťastná a měla radost ze svých dětí. Tak jak to v rodinách Vaší podobné bývalo, protože jste se měli čeho se držet a věřili pevně tomu, čemu věřili Vaši rodiče i jejich rodiče po staletí. Nevěřili jste , že by tomu mohlo být  někdy zase jinak a to, co se s Vámi nakonec  stalo, patřilo přeci do bájivého vyprávění  čarodějů a barbarů, kteří jak se zdálo už dávno vymřeli. Svět by přeci nic podobného, co se snad dělo ve středověku,  nedopustil. Nevěděla jste, jak velký svět ve vaší době vlastně byl. Nevěděla jste, že nebyl o mnoho větší než v době středověkých králů a knížat. Nevěděla jste, ze země ve středu Evropy, ve které jsem se narodil já, byla ve Vaší době neznámou zemí pro zemi, kam mi dnes běžně jezdíme na dovolenou nebo dokonce zcela běžně pracovat. Ve Vaší době , nestálo ale za to, pro tuto neznámou malou zemi  bojovat  a postavit se tak už očividnému teroru, který se týkal právě Vás. Nevěřila jste stále, že by to mohlo být tak zlé, protože jste věřila tomu,  že Stát Vás ochrání. Nevěděla jste, že Stát není  vždy rytířem chránící bezbrané, ale dá se poměrně snadno přeměnit na aparát žoldáků a najmutých služebníků, ochotných ve skutečnosti ke všemu. A s těmi pár stovkami nesouhlasícími si umí vždy dobře poradit.  Prostě je nachá zavřít nebo ubít. Právě to se stalo ve Vaší době zcela nečekaně, rychle a neslýchaně brutálně. Než se stačil kdo vzpamatovat, nesměli jste Vy, jedni z nejšlechetnějších, vůbec nic a stali se vyhnanci ve vlastní zemi, kterou jste nesměli opustit. Nejdříve Vás zneuctili, okradli a nakonec s Vámi udělali to nejhorší, co dosud nemělo obdoby.  Lidé jako vy nemají prý mít právo na to žít jako ostatní. Byla to ta stále stejná obludná hra na pravdu pravdivější, tu jejich jedinou správnou vyšší mocí přikázanou. Ve Vaší době si nikdo nedokázal lehnout před jejich pekelné stroje a obětovat za svoji i Vaši svobodu a úctu k životu každého  třeba i vlastní život.Tak se stalo, že z fanatiků se stali fanatici vládci a z těch fanatici zločinci. Jejich zločin kterému jste Vy, Vaše děti, Vaší rodině příbuzní a všichni na Vaší straně se kterými jste se drželi za ruce padli za obět zločinu, který byl tak obludný, že  nebude nikdy nikým odčiněn a my kteří tady ted jsme i ti kteří příjdou po nás se bubeme cítit navždy vini za to, co se Vám stalo.Vážená pani.Nevěřím, že Vám tento dopis nebude doručen a že tedy je zbytečné ho psát. Kdyby  tomu tak mělo být, potom by i naše životy byly zmařeny a zmarem by bylo mít i potomky, kteří by v nich pokračovali. Jistě bude tedy i Vaší snahou, aby tento dopis četli i ostatní z Vás, kteří byli jako Vy poníženi a jejich životy byly zničeny, aby věděli, že už nebude nikoho z nás i z těch, kteří přijdou po nás , kteří by na neštěstí, které Vás potkalo zapoměli. Toto neštěstí, zaviněné lidmi  prý vyšší rasy, ve skutečnosti ale  řádicím  seskupením neúspěšných jedinců bez citu a morálky v nenávisti k Vám, povětšinou velmi v životě úspěšných a schopných. To že se k těmto psychopatům s porušenými citem a morálkou přidalo nebo jejich zločinům přihlíželo tolik do té doby normálních lidí nelze nijak odčinit. Snad pomůže jen to, podívat se  v okamžiku vlastního štěstí dnešních žijících do zpětného zrcátka. Tam  neuvidíme bohužel  o Vánocích jen všudepřítomnou panenku Marii  s Jezulátkem, která své i Vaše děti  ochrańuje, protože dnes víme, že byly i jiné vánoce - ty Vaše. Tam potom vidíme Vás, jak stojíte se svými dětmi zmučeni žízní a útrapy z transportu z domova do neznáma a čekáte na trochu teplé vody, která by Vás omyla a vrátila něco z pocitu ztracené lidskosti. Místo teplé vody začal ale od shora syčet dusivý plyn. Poslední věta vedle děsivého křiku, která k Vám dolehla byl nářek Vašich dětí : ,,Maminko kam jsi nás to přivedla ,,.  Ta věta zůstala asi nedopovězena !Zdá se, že Vaší smrtí a způsobu této smrtií zkončila první půlka  cesty lidí k civilizaci. Začala už druhá ? Snad ano, proto Vám vážená pani dnes píši tento dopis, abych Vám řekl, jak to bylo dál. Hlavně o tom, že jsme se otroctví nakonec ubránili ale i o tom, že se musíme  bránit stále dál.Ubránit se šílencům Vaší doby stálo další miliony životů neviných lidí, kteří si nepřáli jako Vy a dnes my nic jiného, než žít svůj život se vším co přinášel.Odpor proti neslýchanému  a nevídanému zlu, které Vám vzalo životy vedli evropští pionýři, bez jejichž zbraní nebylo možné obrněnce zla porazit. Dnes se jim říká Američané.Začali tím, že pomáhali ostrovní zemi která se postavila po počátečním kapitulanství zlu na odpor a  dokázala říci teď dost, a to i za cenu vlastní záhuby a potom  dlouho sama statečně odolávala hrozivému nebezpečí. Ta ostrovní země která si říkala Velká Britanie se stala skutečně Velkou svou zásadovostí netrpět barbarství a nepříjmout falešný mír, maskující nic jiného, než odpudivé podanství. Položila tak základy k tomu, aby Vaši přeživší potomci Vám mohli vystavět pomníky nehynoucí památky a místu pokory k Vašemu utrpení. Dnes se jim říká Izraelité.Mosty pro porážku obrněných barbarů postavili svými těly miliony jiných, často zbytečně obětovaných.Dnes se jim říká Rusové.Za ostrovní statečnou zemi, která se nedala pokořit ani zlákat sladkými návrhy o rozdělení světa, bojovali i vzdalení Kanaďaná a ještš vzálenější Australané. Bojovali tedy nakonec i za tu vzdálenou neznámou zemi uprostřed Evropy, jejíž bohatá výzbroj vražednému režimu pomohla začít válku s hrozbou  totálního konece civilizace.Těm všem se snažili pomoci všichni, kteří se nesmířili s porobou svých zemí a uprchli, aby se přidali  bojovat po boku těch, kteří měli možnost se proti apokalypse zla postavit.Ženou kterou všichni znají  je obrázek Pany Marie. Je hezké že ho máme, ale je to jen obrázek z pohádky. Pana Maria  nedokázala nikoho z Vás ochránit, prozože se nestačí jenom modlit a o ochranu prosit. Proti zlu se musí bojovat od samého začátku jakmile se objeví. Vyjednávat se zlem se rovná otevírání brány do pekla odkud není návratu. Právě to se stalo Vám, a nám se stalo to, že teď nevíme, jak to odčinit. Na začátku dopisu Vám vážená pani píši, že by Vás měli všichni znát. Ano, máte ta nejkrásnější jména všech žen Evropy. Za všechny jedno moc hezké romské jméno - Aranka.Všechna ta jména budu nosit ve svém srdci dokud se nesejdeme, vedle těch pro mně nejdražších Jenny a Barunka.