Anna a dort

19. 05. 2019 10:00:00
Vlastně jsem vůbec nevěděl jak se jmenuje. Prožíval jsem tehdy asi nejhezčí dobu svého života a myslel, že všechno bude ještě lepší.

Vlastnil jsem ve středu universitního města Tübingenu kiosek. Měl jsem se dobře a těšil se na budoucnost, která se zdála být sadou krásných pastelek. Studoval jsem tehdy nejatraktivnější studijní obor, kterým bylo zubní lékařství. Vedle vážnosti, které obor lékařství vždy měl už v době nelékařů felčarů, z nichž se někteří opravdu vyznali, stoupla prudce vážnost mého studijního oboru v době kulminujícího ,,hospodářského zázraku“ v Německu, kdy povinné zdravotní pojišťovny finančně praskaly ve švech a někoho přišel na nápad se zeptat soudu, proč si musí platit zubní náhrady, tedy korunky, můstky atd. když zdravotní pojišťovny podle zákona nemají hromadit majetek a být komerčně neutrální. Nové nemocnice platil stát a pacienti měli být na vše bez vyjímky zdravotně pojištěni. Celkem v té době logická otázka. A tak se stalo, že zdravovní pojišťovny začaly platit všechno dokonce i zlato na ty zuby, které tehdy bylo daleko pod ,,zlatou markou“. Tím začaly hvězdné časy pro zubní lékaře a zubní laboratoře v Německu. Hvězdný let trval skoro deset let. Skončil ještě něž já dokončil studium a začal se místo procházky v růžové zahradě brodit v reformách zdravotnictví, které vlastně do dnešní dne neskončily.

Anna si u mě kupovala můj nedostižný gyros, který mě naučili dělat Řekové. Patřila k ženám zcela oddaných nové módní vlně, nosit oblečení z babiččiny truhly. Přiznávám, že jsem byl tehdy dosti konzervativní a tuto ,,retromodernu“ jsem moc nevyznával a ženy, které se takto oblékaly mi nepřipadaly moc atraktivní. Dnes by mi to bylo samozřejmě jedno, jen s tím tetováním se smířit neumím a asi by mě rušilo i na tom nejhezčím místě. Kdybych tam chtěl mít obrázek, tak bych si ho tam chtěl namalovat sám, nebo tam dát razítko, jako ho dal výpravčí Hubička Zdeničce ve známém filmu.

Jednou nebyla fronta a Anna si chtěla povídat. Říkala, že bydlí v paralelní ulici s pěší zónou vedle domu Aloise Alzheimera, co prvně popsal tu Alzheimerovu nemoc, která se po něm potom jmenovala. Bylo to prakticky za rohem. Řekla mi, že mohu přijít na kafé, až budu mít někdy čas a že se jmenuje Anna a má tam zvonek. Udělala se fronta a na další povídání už nebyl potom čas.

Za nějakou dobu jsem šel kolem a vidím asi už po stopadesáté ten kamenný nápis o tom Alzheimerovi. Najednou jsem si vzpomněl na tu Annu, čímž jsem se zároveň ujistil, že tu ,,jeho“ nemoc ještě nemám. Vzal jsem za kliku dveří od domu a bylo otevřeno, takže jsem nemusel zvonit. Po krátkém schodišti jsem stál u dveří, kde bylo napsáno jen Anna, ale žádný zvonek. Zaklepal jsem a ozvalo hlasité: ,,Je otevřeno, zdobím dort.“ Anna čekala kamarádku pro kterou připravovala ten dort. ,,Já přišel na to kafé, povídám“. Anna jen otočila hlavu se slovy, jé já myslela, že to je už Marie, ale ona má přijít až za hodinu. ,,Posaď se někam“ řekla ,,já to tady dodělám.“ Anna byla nakloněna nad nízkým stolem, přesně naproti dveřím a v ruce držela tu kapsu na šlehačku, se kterou kroužila nad tím dortem. Měla na sobě tu černou dlouhou krajkovou sukni z babiččiny truhly a mě Vám najednou napadla taková nestydatá zvědavá otázka, jestli pod tou sukní má ještě něco z té truhly. ,,Když mě se teď nechce sedět,“ vypadlo ze mě, ale to už jsem ji začal tu sukni pomalu zvedat. Opravdu Vám pod ní měla babiččiny bombarďáčky. Kdyby nebyla hluboce nakloněná nad tím dortem a stála třeba jen před zrcadlem, tak bych se asi začal smát. Ale já si začal připadat jako ,,Fanfán Tulipán “ z první šermířské ,,rytírny“ francouzského filmu se slavným Gerardem Philipem, lamačem ženských srdcí ve filmech i ve skutečnosti ze začátku padesátých let. předchůdcem Jeana Maraise, zvaného v Česku ,,Honza Bláto“. Pomalu jsem jí začal ty bombarďáčky přetahovat přes ten její vystrčený zadeček, jestli pod nimi nemá ještě něco z té truhly, ale neměla. Anna se jen o něco více rozkročila a já byl hned ten Fanfán se vším všudy. ,,Já to zkazím“ povídá Anna, ale pokračovala ve zdobení. ,,Já dám pozor“řekl jsem já, vědom si toho, že stoleček byl přiražen ke zdi, čemuž Anna dobře porozuměla i jinak a odložila tu kapsu se šlehačkou, aby se mohla chytit oběma rukama po stranách stolečku. To už nebyl francouzký film, ale nefalšovaný let italským Dekameronem ve všech deseti dílech od Boccaccia. Nějak se nám to oběma pěkně povedlo a nikdo z nás nic nepokazil.

Marie když přišla, okamžitě poznala co předcházelo. On by to ale poznal každý, protože jsme oba zářili, jak jen můžou žena s mužem zářit, když je spojil dotek věčnosti i pomíjivosti, který se neodvážil zobrazit ani Michelangelo v Sixinské kapli.

Byl to nejlepší dort, jaký jsem kdy jedl. Řekla to i Marie, která se radovala s námi.

Autor: Jan Hulik | neděle 19.5.2019 10:00 | karma článku: 13.71 | přečteno: 346x

Další články blogera

Jan Hulik

,,děti neberem"

,,Pane doktore moc Vás prosím, jestli by jste se mohl podívat mým dětem na zoubky,, řekla mi paní z Kaplice do telefonu. Šel jsem kolem sestřičky Elišky, když řešila problém maminky dvou a tříletého dítěte,

4.12.2023 v 9:00 | Karma článku: 20.81 | Přečteno: 876 | Diskuse

Jan Hulik

ČT-24 pátek, 06.10. Devadesátka ve 20:07 ,,O zubech a Červené Karkulce.“

Všichni známe tu pohádku. Nejsou zubaři. Nejsou už dlouho a nikdo neví proč. Je to jako s těmi černými dírami v naší galaxii nebo pánem Bohem na nebi, který je nebo není, podle toho, kdo na co věří.

9.10.2023 v 19:40 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 604 | Diskuse

Jan Hulik

Jindřišky punčochy

Punčochy nejsou výlučně ženská část odívání jako podprsenka, ale beze sporu jsou sexy, i když běžně k vidění jsou jen částečně. Zajímavé je, že punčochy přivedli do módy muži.

12.1.2023 v 12:42 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 447 | Diskuse

Jan Hulik

Potkali se u Kolína

Stalo se tak 12.12.2022 v týdeníku Respekt. Samotní tvůrci obálky jmenovaného časopisu si jistě neuvědomili, jaký se jim povedl v den vydání mnohovýznamový legrační a zároveň ironický obrázek

9.1.2023 v 14:26 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 398 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 263 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 162 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.04 | Přečteno: 9137 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 511

Autor se narodil dva roky po válce (té druhé) v Kolíně v rodině podnikatele, který se neskrýval se svým antikomunismem a odporem k idiotskému socialismu.Na rozdíl od většiny svých vrstevníků byl přes rádio Svobodná Evropa, které jeho otec každý den poslouchal, od útlého mládí pravdivě informován o událostech ve světě.Svého mimořádně jazykově nadaného otce si moc neužil, protože ten byl od jeho 8 let 10 let komunisty žalářován. Zcela logicky po okupaci v roce 68 autor emigroval do Německa kde vystudoval obor zubního lékařství a prožil většinu života. V Mnichově se setkává na přípravě ke studiu s Karlem Krylem, kterého několikrát navštěvuje při vysílání v rádiu a vzpomíná při tom na svého otce.Autor se charakterizuje obdivem k lidem, kteří dokázali jít vizionářsky proti proudu. Například takovým, jako je dnešní německá kancléřka Angela Merkelová.

Můj email je dr.hulik@gmail.com

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...