Osmý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce. Gulliverova cesta.

Můj první dojem byl, že jsem přijel na ostrov Brobdinguag, kde žijí ti obři. Nejsem velkého vzrůstu a celý život jsem si namlouval, že jsem vzrůstu středního

i když ve škole, kde jsme při tělocviku museli stát podle velikosti, jsem byl celá léta předposlední a byl vděčný Černému, že je ještě o kousek menší a já nemusel být tím posledním. Později už mi to nevadilo, protože jsem se vešel do každé postele a to i když se poštěstilo a už v ní někdo byl.

Františkovi lázně jsou malinké jako náprstek z babiččiny krabičky, ale velmi hezké a útulné. Jako ve všech lázních západočeského trojlístku tady pobývalo mnoho významných osobností, samozřejmě s císařem Františkem Josefem I v čele, zvaným švejkujícími Čechy starým Procházkou a to je proto, že si udělal jednou procházku po Karlově mostě a ,,Prager Tagblatt,, zveřejnil jeho fotku s podnadpisem -Procházka na Karlově mostě-. Byl tady i jeho nástupce císař Karel jeho prasynovec, který bohužel nestihl už nic jiného, než ty Františkovi lázně. Mohl toho stihnou mnohem víc, ale k tomu nenašel dost odvahy, protože by se musel postavit tomu arogantnímu německému císaři Vilému II. No a Karel potom přišel se vším, jak se docela vtipně říká s křížkem po funuse, protože Češi se pomstili za ,,Uheráky“ kteří byly dost drzí na to, aby si vymohli na Rakousku autonomii a stali se tak dualisty monarchie, podobně jako Skotové jsou dualisty monarchie anglické dnes. Proto chodí princ Filip a Charles s kluky ve skotské sukni aby měli Skotové radost a nechtěli více, než to co mají. Češi v rakouské v monarchii ostrouhali, protože způsobné děti nic nechtějí, a také jako způsobné děti nic nedostanou. To už řekl Bismarck. Jenomže Bismarck nepočítal s tím, že i způsobné děti mohou začít kopat a tak Češi nakonec tu slavnou Rakousko -Uherskou monarchii po 300 letech rozkopali.

Františkovy lázně mají k ostrovu obrů asi tak daleko, jako západní Čechy k Madagaskaru. Jak to, že tam žijí nějací obři? Pravda je taková, že zde žádní obři nežijí a ti velcí lidé tam byli také na léčení. Nejdříve jsem si ale myslel, že se tam zotavuje nějaká jednotka německých bodyguardův. Oni ale mluvili česky a tak mě zase napadlo, že se jedná o speciální jednotku našich hochů z Afganistánu, protože léčebna do které jsem byl poslán se jmenuje jako dříve ,,Vojenská léčebna“, ale dnes se jedná o zcela normální lázeňský ústav, možná ne tak luxusně vybavený, jako se tam nacházející Belveder nebo Imperial, ale se stejně kvalitní léčebnou péčí. Tak kde se tam vzali ti obři? Byla to náhoda, jak jsem později zjistil. Ti obři byli docela normální čeští pacienti a měli vedle sebe přiměřeně velké manželky, které zase vypadaly jako české národní mužstvo košíkové žen. Asi jsem byl příliš dlouho někde jinde a ti Češi a Češky nějak povyrostli, protože ti chlapi si skoro všichni cuchali vlasy o horní futra dveří.

Musel jsem se smát, když jsem čtrnáctileté dceři Barunce napsal, jak se tady mám a jak mě často zabalují jako miminko do prostěradel a ona mi odepsala, že by si také dala nějaký ten bypass. Také jsem si myslel, že miminkem je člověk jen jednou v životě, ale není to pravda, dokonce tady simulují i placentu, to je, když vám dají za záda hromadu horkého černého hustého bahna, člověk se do toho položí a sestřička vás potom na půl hodiny zabalí do prostěradla a dvou dek. Je to  jako o tom miminku, ale kdo by si to ještě pamatoval, jaké to bylo což jsme zažili všichni, ale nikdo si už nevzpomene, jak to pod námi často v tom kočárku vonělo. To bahno je ale naprosto neutrální a úplně černé, což u miminek nebývá, takže ten návrat do věku nemluvněte je samozřejmě ne zcela úplný.

K těm procedurám se ještě rád vrátím i k sestřičce Jitce co mě ,,balila“ i k té co mě cvičila, která byla moc hezká a hlavně spanilá a já se spolubydlícím Mírou jsme zaběhli před cvičením v bazénu někdy se do kostela pomodlit, aby Jitka cvičitelka byla s námi v bazénu v plavkách, protože nám to slíbila. Ona by to určitě udělala, ale nakonec neudělala, protože nás bylo stále v bazénu moc i když spanilá Jitka by se mezi nás určitě vešla a my bychom při cvičení potom moc necákali. Tak snad příště se to povede. Ale pozor ve Vojenské léčebně ,,Kijev“ na Jitky. Oni se tak jmenují skoro všechny sestřičky, ale jen jedna je tou nejkrásnější. Ona také někdy balí ,,miminka,“ ale to se mi nepoštěstilo i když je to asi dobře, protože plínky se tam těm pokročilejším nedávají.

V sedmém listě rekonvalescenta jsem slíbil, říci ještě něco k tomu ,,zázračnému“ rybímu tuku, který pomáhá odstranit ten už usazený cholesterol. Nebylo by nic jednoduššího než si kupovat a polykat kapsle toho rybího tuku, které se dají tak snadno koupit. Ale v tom je právě ten problém. On to není lék a může ho vyrábět a prodávat každý. Ty kapsle nepodléhají tedy žádnému dozoru jako léky a mohou obsahovat i jiné přimíchané tuky než jenom ten ,,zázračný“ omega 3 rybí tuk, který je nejdražší. Při testech v Německu, koncem osmdesátých let se v těch rybích kapslích našel dokonce i ten tuk pro arteriosklerózu nejhorší a to je ten palmový který je snad ve všem. A tak nezbývá nic jiného, než se spolehnout na lékárny, a raději si připlatit. Tady se šetřit rozhodně nevyplatí. A ještě něco. Ty kapsle s tím drahým rybím tukem mají ještě menší ,,trvanlivost“ než běžné léky a už vůbec nemají rádi světlo. Jinak více škodí než pomáhají.

Večeře byla dnes v léčebně luxusní. Studený sýrový talíř a salát z rajčat i okurkový jako každý den. K pití mám vodu od Františka ale i tady je třeba si dát pozor. Ona je jedna dosti projímavá. To už mám vyzkoušeno.